Jo, jsem opravdu praštěná...určitě hned několikrát;) Hodně neuronů už jsem si umrtvila a hodně jich bylo násilně připraveno o život... Nejposledněji asi o víkendu, když jsem dostala do hlavy golfovou holí...(prý nechtěně, ale abych řeklapravdu, moc to tátovi nevěřím, protože jsem ho celou dobu neskutečně provokovala, dělala jsem si z něj srandu a byla jsem drzá;D ). Ano, čtete dobře, i já umím provokovat...musím jenom vědět, na jaký tón naladit, na jakou strunu brnknout;) (ano, uznávám, na světě jsou i větší andělští provokanti O;-) ). Pak jsem taky, jak už jsem uvedla, zabila hodně neuronů sama, když jsem poslouchala Nirvanu a nebylo mi "hej"... Naštěstí, opravdu naštěstí jsem absolutně líný, nesportuznalý a nemohoucí člověk, který se nikdy nepustí do fotbalu a už vůbec nebude dávat hlavičky. Ne, neláká mě obětovat se pro míč...umírat za něj, pro něj nebo něco jiného;D Ani k běhání mě kvůli němu nikdo nedonutí:)
A přes ta všechna praštění, kterých fakt bylo hodně a víc a víc, tak i přes ně...je mi sluníčkézně, andělsky a tak;o) No, co dodat...možná, že kdo si počká, ten se dočká? Nemám sice ráda tyhle fráze, ale čas opravdu všechno vyléčí... Jenom není pravda, že musíte čekat jako husa;D Nebo aspoň doufám, že jsem takhle nevypadala:D ...dočkala jsem se dokonce i něčeho, co jsem nečekala nikdy. I na to jsem včera jedla tu skvělou čokoládu;) Vždycky jsem totiž chtěla být něčím sluníčkem:) Představte si to, jsem něčím sluníčkem:) I když ten, kdo to říká (ten, od nějž je to nejcennější), nad tím asi takhle nepřemýšlel, je to pro mě něco úplně novýho...i ty chvilky ticha´, spolu s tím "sluníčkem". Toužila jsem po tom, aby mi někdo řekl, že jsem jeho sluníčko:) Netušila jsem, že se dočkám, protože přiznávám, nejsem si jista, jestli jsem zrovna já ten správný prototyp sluníčka...možná toho za mrakem;) ...a on ho objevil:)
...-tak tohle jsem napsala před pár dny...dneska je to téměř stejné;) maličká bolest hlavy, kterou sice nemůžu přičítat ráně golfovou holí, ale spánky mi asi prasknou:D Nevadí, hlavně že se směju;)
Dneska jsem zjistila, že i Malý Princ má své dny. Působil chladně, ledově, naštvaně...neměl náladu? Neříkal nic ve smylu: "19.století končí na svém konci:)" nebo třeba...: "Když něco není rovné, tak je to nerovné;)". Doufám, že výjimečně...Pořád je to totiž idol;D
Nejde mi psát, i když mám pocit, že by mi měly prsty po klávesnici jezdit s písmenka na písmenko, až bych ji prodřela...prostě se mi to všechno v tý hlavě nějak "seklo" ...možná je to z toho, jak mě včera ozářilo sluníčko skrz větve stromů, vyválela jsem se v jehličí a smůle a ještě k tomu mam nechutně zahormonovanou hlavu:) Dokonce jsem dneska asi po deseti dnech zase psala i mezi linky do sešitu. A ještě k tomu se směju, i když mě bolí hlava a zítra jedu domů, kde to bude asi dost šílený...:( Mám z toho úplně kámen v břiše, i když ho zakrejvám statečně a snad ho chvílema ani necejtim...Uvidíííme, nicméně něžnej, milej, hodnej (nesmírně hodnej:o) ) mě obejme a se mnou se zas zatočí svět:o) ...-strachuju se jenom černejch teček v budoucnu (blízkém či dalekém, nevím(?) ) a hlavně toho, abych si na to moc nezvykla...už proto se musím učinit vzácnou;)
Milovat a být při smyslech je dopřáno stěží Bohu. (Publilius Syrus)
Znej proto míru v lásce, ať je stálá. Chybí, kdo otálí i ten, kdo cválá. (William Shakespeare)
-njn, láska je jedna velká záhada...počkáte, dočkáte? nepočkáte? taky dočkáte? netuším...nepovím... vždcky je to jinak, ale podle několika známých vzorců a předpisů...
Žádné komentáře:
Okomentovat