Stejně jako tenkrát na přelomu prosince minulého a ledna tohoto roku, i teď jsem si prožila pár mlčenlivých dní. Naštěstí to tentokrát byly jenom tři, ale o to méně jsem měla soukromí,takže jsem bohužel nemohla ani psát mezi linky. Předtím jsem byla ticho sedmnáct dní v Africe, teď tři dny v Čechách. Tam bylo teplo, tady chladno...prostředím to tedy nebude. Že by lidmi? Stejně jako tam i tady byli samí zazobanci, v šaškovském oblečení a s rádoby inteligentním humorem... (a k tomu rodinka...jediným použitelným členem byl pro změnu brácha;) ).
Několikrát jsem si vzpomněla na svou spolubydlící...snad už jí je líp (?)...a jestli si tohle přečte, určitě najde spoustu gramatickej, pravopisnejch a všemožnejch jinejch chyb...omluvte moje ručičky, začly mi domácí galeje:/ a proto je teď skoro necítím:/ :( ...Jen co jsme přijeli, dohodla jsme se s Miši, že půjdeme ven (nakonec jsme pro změnu skončily v Trafice, protože na BH je přílišná zima a málo míst k úkrytu;) )...nepomohla jsem tedy doma po příjezdu s ničím a jenom jsem naházela k pračce hromadu špinavýho prádla. Před hádkou jsem se chtěla pojistit, protože jsem chtěla jít ven s veselým obličejem, takže jsem naivně navrhla, že jestli mě pustí do půl devátý, tak vyžehlim...Ehm...moje "přání" bylo vyslyšeno a tak se stalo, že hned po návratu jsem navíc ještě připravila večeři, uklidila po večeři, pomohla bráchovi s večerní hygienou a nakonec jsem vyžehlila koš prádla...zítra mě čekaj´ ještě tři;) :/ uáááááá!!!
I s vědomím toho, že večer nejspíš vypustím duši, došla jsem na konečnou s docela upřímným úsměvem, protože jsem se zas na něco těšila. Nejen na Miši, na provětrání a na turka, ale i na to, že se zas pořááádně vykecám:) Nejen, že se mi to víc než povedlo, ale taky jsem si i zanaslouchala, byla mi radikálně zlepšena nálada (i když si to samozřejmě nechci připustit, tak ne jenom tím vypovídáním, ale i některými vyslyšenými věcmi;) :o) ) a vracela jsem se domů s pocitem, že jsem schopná se klidně celej večer věnovat domácím pracem, protože jsem zas na doufejme dlouhou chvilku povzbuzena do dalšího přežívání (že by žití???)...Miši a s Miši FOREVER;) Vždyť jí přece věřím:)
Doma to chvílemi vře, ale myslím, že jim večeře chutnala a doufám, že jsem ty košile vyžehlila správně, takže by mohl být zas na chvíli klid...tzn.: než dopere další pračka;D, než se nezmačká límeček a než někdo nedostane na něco chuť či tak;)
Popelka v akci:D
Těšim se do školy, těšim se na pondělí, potřebuju změnit vzduch...vesnickej mi sice nevyhovuje, stres ve škole taky ne, ale lidi, se kterejma se dá povídat, mluvit, poslouchat je, smát se...a tak... Jo, kdybych byla s Miši víckrát nebo tak..., ale jinak se tady doma vydržet nedá...Je to takový divný, ale těch pět dnů je prostě moc...když jedem někam daleko, tak se to vydržet dá. Nebo když je s náma babi, v lepším případě Miši..., ale doma, s žehličkou, bez Miši a dlouho...to je k umření...k nekontrolovatelnému záchvatu grafománie, ale takové té, která nemůže být naplněna, protože člověk zrovna musí chystat jídlo nebo vykonávat daleko nudnější činnosti...třeba plet záhony:/
Nejtrvalejší přátelství jsou založena na tom, že se lidé příliš dlouho příliš málo znají. (Oliver Hassencamp)
-výjimka potvrzuje pravidlo, že?:)
Žádné komentáře:
Okomentovat