Zase jsem dlouho nic nenablogovala...to ale neznamená, že bych snad já, grafomanka Mája, nic nepsala;) Psala jsem a psala a psala k sobě do linkovanýho sešitu, kde si můžu dovolit všechno, včetně infantilních i jiných obrázků. Tentokrát se tam kromě deštníků ještě objevují vzdechy nad tím, že chci kámoše a ne ctitele a další takovýhle blbůstky včetně zoufalých výkřiků typu: "Chci do Prahy, chci do Trafiky!!! Chci za holkama, chci se jen tak sama procházet!!!" apod... Čím dál tím víc přemýšlím nad otázkou, zda kdybych měla tu možnost, jít zpátky do Prahy, bydlet s našima a doufat ve větší volnost a nový fajn lidi...a nebo ještě dva roky překlepat tam u nás za pletivem v králíkárně, s tím, že jsem si jista, že moje pocity zavřenosti se určitě nebudou zmenšovat, ale spíš naopak...měla bych ale zas "bezpečné" útočiště, s celekm milýma lidma a rodiče by na mě nemohli. Fakt nevím, co dělat...chvílema jsem si jistá, že chci pryč, když se pak zas něco stane doma, začnu o tom svém rozhodnutí pochybovat...
Včera jsem byla na Vratnejch lahvích:) Těšila jsem se na ně a i přes změnu plánů jsem ten film užila:) Takovej milej, něžnej a zamyšlenej...Svěrák, Vilhelmová a Macháček+takovej malej roztomilej chlapeček:) Uteklo to strašně rychle a k tomu ještě ta banánová zmrzlina...mňam;)! S Miší jsme pak dostaly chuť nejen na turka, takže jsme sedly na tramvaj a načerňácky jsme se vydaly do Trafiky:) Stejně jako když jsem tam seděla v pátek, i teď se nás ta holka zeptala, jestli náhodou nechceme do toho turka mlíko...když jsem si totiž v pátek dávala druhýho, nejspíš se bála, že by mě to mohlo porazit;D Ne, neporazilo..po celym tom tejdnu už mě nemohlo porazit vůbec nic a jenom jsem volala:"Kafe, kafe, kafééé!!!";D Když jsme měly za sebou turkovej rituál, už jsem si pro jistotu koupila jízdenku a nechala jsem se zavést na Míšino klido-rušné místo:) Byla mi v tom saku trošku zima a stejně jako kdysi před rokem v zimě se mi klepala kolena. Nevadí, v takovejch chvilkách nic nevadí:) Na tom mostě jsme vylezly na betonovej sloupek u zábradlí, sedly jsme si a koukaly na Vltavu a na Karlův most...Praha je nááádherná:) Věřím Miši v tom, že když tam člověk sedí víc než poprvé, dokáže se naprosto odpoutat od toho šílenýho ruchu, od aut, tramvají, místních i turistů...Mně se to nejdřív nevedlo vůbec, a pak, po vyvětrání plic to šlo o trošku líp...Strašně foukalo, Vltava se blyštěla a my jsme tam jenom tak seděly a mlčely, občas něco řekly a pak jsme slezly, nastoupily do tramvaje a odjely zpátky na Bílku... Až doma jsme si uvědomila, že zítra (dneska) zas pojedu autobusem do školy, všichni kolem mě budou znát, nebudu se moct jen tak nerušeně procházet a nikoho nevnímat, a i když si budu moct připadat sama, bude mi po takovýhle cizí samotě smutno...:(
Až si budu chtít tuhle chvilku na mostě aspoň trošku přiblížit (i když to nejde:´( ), půjdu zas se sluchátkama v uších k drátěný bráně...stoupnu si tak, položim si na ni hlavu, zhluboka se nadechnu a budu si představovat, že běžim po tom poli a jsem ke všem těm hvězdičkám blíž a blíž... Vltava to ale nebude...snad bych si příště nemusela drbat do tý ruky kusem cihly, ale v tu chvíli mě to prostě nějak uklidňovalo...:(
Budu se holt každej pátek těšit do Prahy... Do trafiky, na holky, na kluky, k babičce, na doučování chemie;o) (i když...tam jsou moje šance ještě menší než u držadla na deštník...) a na tu cizí samotu...Domů či ne??? Mám se vrátit zpátky???
Samota se proměňuje v osamělost, když si člověk nemá co říct. (Gabriel Laub)
Žádné komentáře:
Okomentovat