Deníkově-Jistota nejistoty či nejistota jistoty???

Když jsem minulou neděli přijela do školy, bylo mi celej večer náramně fááájn:) Někteří byli naštvaní, někteří krásnější než dříve:o), někdo se vrátil...a já jsem se usmívala:) Chvílemi jsem se usmívala smutně, někdy vesele...bylo to takový jednoduchý a už od neděle jsem se těšila na středu:)

Pondělí už bylo daleko, daleko horší...kontrast k neděli...měla jsem pocit, že mě to v tý králíkárně snad zavalí...asi tim pletivem nebo čim;D :/ A ještě k tomu se mi roztrhly moje oblíbený veselý červeno-žluto-oranžový korálky...:´( Chytla jsem polštář, měla jsem chuť brečet a provětrat plíce...ani jedno z toho nešlo (včetně objetí...).
Tak akorát skočit do vypuštěnýho bazénu, to se mi chtělo...chtěla jsem PRYČ! "Mam ráda život a ne přežívání...chci do Prahy..."-nejčastější věty onoho dne a večera;) :/

Úterý bylo nabitý, vyzvedla jsem si další bílou dobrou náladu a celej den jsem opakovala, jak se strašně těšim do Prahy:D

...takže když pak najednou byla středa a seděla jsem v autobuse Babice směr DepoHostivař, bylo mi krásně..., ale to ještě nic nebylo:) Bylo to asi nejhezčí odpoledne a večer, kterej jsem kdy s Miši prožila:o) Nejdřív jsem si myslela, že budu sama, ale samota s ní je daleko příjemnější;o) Trafika byla plná a tak jsme se náááhodou potkaly v Sedmym nebi, kde jsme seděly, povídaly, četly a pily kafe...pak jsme se my dvě kavárenské povalečky zvedly od stolu, sladkejch rakviček a drbání o déčkovejch úsměvech a sjely jsme tramvají na Malostranskou...
Sedly jsme si na most, tentokrát jsme koukaly na druhou stranu, takže ne na Karlák, ale na Železniční...stejně ale pořád do krááásný večerní Prahy:o) V tu chvíli mi připadaly Babice ještě daleko ubožejší...:/

...

Na řece byly krásný podivný obrazce, postupně se vyvíjely od matný přes lesklou, pak schody, kruh a oheň...přejely dvě lodě a zbyly ohňostroje...ty pak taky uhasly a po další lodi jsme si myslely, že ta nádhera zas vznikne a ono nic! Vůbec jsem tentokrát přes všechnu tu blyštící se matnou řeku a PRAHU nevnímala to VŠECHNO, ten RUCH (a tak) za mnou...nic krásnýho ani malinko jinýho se na tý vodě sice už nevytvořilo, ale stejně to tam bylo úžasný:o)
Seděly jsme, mlčely, chvílema něco řekly, zhodnotily, okomentovaly, ale jinak jsme prostě vnímaly vodu, most, světla, PRAHU:)...co jsme jenom chtěly...KRÁÁÁSA:o)
...zamýšlely jsme se nad jistotu a nejistotou, nad introverty a extroverty, a bylo nám (mně určitě) moc FAJN a HEZKY...často, až moc často (i nahlas) komentuju svojí náladu...jako by to snad někoho zajímalo či co...

Dneska mi v tom autobuse bylo podivnějc a podivnějc, čím blíž k Praze jsme se ocitali...v Trafice s holkama to bylo super, doma celkem taky (přesně sem se mi nechtělo, ano) a díky tomu začla "NIC" nálada, hlavně když se mi najednou začlo zdát, že pořád řikaj všichni to samý a strašně nahlas...odešla jsem radši nahoru ke compu a budu tady nějakou dobu sama...přesně tohle taky potřebuju...

Píšu si plusy a mínusy, přátelím se, makám ve škole...jo a mimochodem...Marie (jako já) si asi konečně našla alespoň kousíček svojeho jména:) Mááája:) se tímto loučí;)


Přátelská láska lepší kamenných zdí. (Ruská přísloví)