Be happy and smile forever...a nepřemýšlej!

V sobotu jsem se krááásně vyspala a pak jsem si byla udělat radost jako správná holčička a žena:) Prošla jsem spoustu obchodů, a kromě silonek k uniformě jsem si koupila i něco na odpolední nošení...tzn.: když sundám tu neforemnou sukni;)

Doma to až podivně funguje, úplně mě to udivuje. Asi nějak bezmezně věřej, že budu měnit školu a zas se k nim nastěhuju. Ještě pořád si to nedovedu představit. Plánujeme prázdniny...od návštěvy s účelem zdokonalit němčinu v Hamburku a dvou výletů do Itálie až k dovolené v jižních čechách s golfem, celou širokou rodinou, Miši a kolama...bude snad i nějaká brigáda a doufám, že i pár týdnů v Praze. Nepředpokládám sice, že by to tentokrát bylo v Praze tak skvělé jako minulý rok, ale stejně bych tu chtěla pár dnů zakotvit...

Moc se mi nechce do králíkárny, dneska ještě musím napsat nějakou esej s názory na dadaismus ve výtvarném umění. Mám ráda dadaismus v literatuře, líbí se mi ta zvukomalba..., ale výtvarnému umění opravdu nerozumím. Jenom doufám, že mi s tím pomůže moje spolubydlička:) To by od ní bylo moc milé;), že Míšo? Já s ní pak za odměnu rozeberu lesklé vanilkové rohlíčky a další podobné skleničky;D
Jelikož komunikace přestala alespoň tento víkend váznout, píšu, píšu a píšu...vím sice, že je to na nic, ale je to příjemná změna...jedná se o rozhovory po dvou hodinách či po dvou minutách (někdy i vteřinách)...milé a fajn, ale mírně lhostejné... Asi na to neumím vyzrát, tomuhle už nepomůžu:( Pořád doufám, že se to nějak změní, že něco přijde...vypadá to beznadějně a mám pocit, že nepřijde nic:( Uvidíme, počkáme...zvykla jsem si (bohužel:´( )

Zabalila jsem si věci do školy, snědla čtvereček čokolády, napsala pár řádek na linky, vyžehlila, uklidila nádobí a doufám, že se mi zas začne aspoň v něčem dařit... Hrozně bych chtěla, abych se mohla na něco těšit, z něčeho mít radost...abych neobjímala polštář, aby na mě někdo myslel... Everything is gonna be allright;) Nebóóój;o)
Třeba už si nakonec nebudu muset před spaním říkat sama pro sebe: "Dobrou noc Májo, hezky se vyspinkej..."
"Bolo fajn, možno fajn eště stááále je...a ak nieje bude..."

I´m looking for my smile...:)


Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den. (Vladislav Vančura)