Něco z území za pletivem-esej či úvaha o dadaismu

Jelikož se o tomhle dílku zmiňuji v následujícím článku a myslím, že se mi docela i povedlo, udělám výjimku a přilepím ho sem, na net, jako příklad slepovací metody...dadaisté taky něco rozebrali a slepili z toho něco zcela nového, co nejlépe nemělo jakoukoliv souvislot s tím, čím to předtím bylo:) ...tyto věty spolu sice něco společného měly, ale poslepované jsou dost;)

(NE)Umění volá: „ANO, ANO“ ústy houpacího koně

Dnes se od „umělců“ na wikipedii dozvíme, že byl dadaismus avantgardní umělecký směr a přitom ho ve své době jeho tvůrci za umění nepovažovali. Dále si také můžeme o tomto směru přečíst spostu cizích slov jako je avantgarda, jakési „klouzání“ k nihilismu či revolta.
Nejdůležitější a počáteční větou pro mě, pro tu která o dadaismu ve výtvarném umění moc neví, ale líbí se jí zvukomalebnost v dadaistické literatuře, byla asi tato: „Dadaismus byl prostředek jak vyjádřit, zmatek a strach z války, zároveň však toto hnutí nehledalo žádná východiska (východiskem byl nesmysl).“ Nesmysly vyvolávají v mnoha lidech touhu najít nějaký klíč či právě smysl…při čtení dadaistických básniček přepadnou moji hlavu bouřlivé asociace… Ano, umění se zabývá estetikou a dadaismus ji ignoruje, ale není snad umění tvořeno pro diváka? Svou nesmyslností dávala díla volný prostor divákově představivosti a výklad byl závislý jen na něm.
Nevím, jestli dadaisté utíkali před hrůzami války právě do nesmyslů, ale přesně to dělám docela často já, a to ani válka není. Snažili se ukázat nesmyslnost války a bojovat proti ní svým kouskem „ničeho“(?). Vzepřít se proti všem nepsaným zákonům, o to už se pokoušeli ti, kteří malovali hranaté slunce nebo červené moře, ale rozřezat židli a postavit z ní květinu to by si asi nikdo nedovolil. Natož třeba namalovat slavné Da Vinciho Mona Lise knír… Když už si ale někdo dovolil zabíjet nevinné lidi ve válce, proč nevydávat podepsaný pisoár za umění a nevystavovat ho v galeriích? Co na tom, že někdo nepochopí jeho význam? Tento způsob vyjádření prý neměl jako jiná tehdejší umění působit na lidské city, ale urážet!
Sama jsem si spíše položila otázku, zda měli dadaisté nějaký cíl… Jejich techniky byly považovány za téměř šílené, ale hlavě nekomerční, protože osvobozovaly věci z jim souzených obvyklých úloh a pokládaly je do naprosto nelogických souvislostí a vztahů, ale i přesto se staly cílem reklam, filmů nebo fotografií.
Tím, že se dadaismus dostal do médií byl možná splněn jeden z jeho možných cílů, který mi připadá nejsmyslupnější. Dokázat absurditu některých věcí (např. válka, ale ne jenom ta) a možná také to, že ne vše je pochopitelné na první pohled, něco není pochopitelné vůbec a nemůžeme se snažit nad vším vyzrát. Opakem dadaismu by tedy mohly být třeba fraktály?
Možná by se sami dadaisté divili, že se nad jejich „nesmysly“ někdo zamýšlí v úvahách na čtyři sta slov, že se vůbec dostali do nějakých encyklopedií a knih o umění, a že se tak dlouho někdo snaží přijít na to, co „to“ vlastně znamená.

-to je vše, to je konec...další z mojich šťastně dokončených malých díleček:)