BAF;) !!! ... lek (???) Ztlumená a bezbarvé NIC...

Týden na horách s Miší, který byl skvělý (ostatně jako všechny naše společně strávené chvíle;) ). Čerstvý horský vzduch jsem párkrát pěkně zkazily, chodily jsme brzo spát, nakoupily jsme Labella (dobře, já jsem nakoupila Labella;) ), obdivovaly jsme krásu slova "rozbřesk" a "schodiště", přečetly jsme deutsch geschriebene noviny a časopisy, prolezly obchody, vypily litry kafe...a tak...Milka byla naším denním chlebem, ráno jsme si dopřály každodenní dávku dobré nálady a měly jsme se fajn. Tenhle týden se nepodobal žádnému jinému, který jsme s Miši spolubydlila...možná, že jsme si posledních pár minut malinko lezly na nervy, ale pak jsme si udělaly radost perfektní krabičkou první pomoci...přežily jsme spolu a s pohádkou o slůněti jeden z nejkritičtějších večerů jednoho smolného dne a celý minulý týden se mi po ní stýskalo... Neměla jsem se s kým zamýšlet nad významem slov "všichni"-jako jeden člověk...a "nikdo"-jako nějaká osoba...dokonce jsem ani neměla s kým poslouchat Noruh Jones a její song o "little girl, with nothing wrong who is all alone..." a "summer days are gone...too soon"...

Za minulý týden jsem nenapsala ani řádku, kromě pár popsaných linek v sešitě... Byla jsem strašně unavená; sažila jsem se udělat alespoň něco do školy; chodila jsem ven jako ven; procházela jsem se; dostala jsem ještě jeden dárek k narozkám (tak snad začnu konečně číst...); usmívala jsem se; fotila jsem a jednou jsem dokonce hodinu seděla sama v lese na igelitce, větrala jsem se, poslouchala ptáčky a fotila...
Bylo to sice podivný, někdy k večeru mi byla zas na nic, ale usmívala jsem se a smála i přes pár (jako dvě;) ) nevydařených procházek, lepší a bližší poznání svalu myšového a tak...

Šíleně, extrémně a maximálně moc jsme se těšila do Prahy. Ani ne tak domů, jako prostě ven ze školy, z tý králíkárny, z toho zapadákova. Do metra, z metra na jiný metro, pak na tramvaj a z tramvaje už jenom pár kroků do Trafiky...rychle pokecat s holkama:), vyvětrat se, dát si kafe a domů...tak tu sedím, píšu, zapla jsem televizi, kde zas někdo říkal, že mezi jeho záliby patří "Procházky barokní přírodou...a...jeho zahrádka , a že by si za vyhrané peníze nejraději pořídil freestylové prkno;D ", tak jsem tu bednu radši rychle vypla a přestala myslet na deštníky, protože tak se zas snižovat nebudu...to už mi nepřijde jako "fér boj"...
Větou dne by mohlo být buď: "Hmmm...asi ti useknu nos;D." a nebo "On byl jako úplně mrtvej???"

Jsem taková celá nějaká ztlumená a utlumená, na NIC nemyslím, NIC nedělám...NIC jako NIC...prostě N-I-C ...Mno,...uvidíme...stejně se zítra zas budu těšit, až vypadnu...ALE na ty "Vratný lahve" musim jít:)
PS.: Jakou barvu má vlastně takový "NIC"???


Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován. (Karel Čapek)