ZZZ...Z izzzolace... smrk-smrk a jeho kámoši;)

Ten podivně romanticky smutnej včerejší doják na primě, končil tím, že spolu zůstali...vrátil se k ní... Byl stejnej, ale vlastně úplně jinej, byl z něj někdo jiný...a vrátil se k ní;)
Dneska jsem se i přes smrk-smrk, kašli-kašli a chrchly-chrchly dostala ke kadeřnici...mám zas celý hnědý vlasy...:) Necítím žádnou náladu..., ale vůbec žááádnou... Jenom jsem si zas dneska řekla ono "Ach jo." (na který prej umřu...), když jsem udělala bráchovi oběd, pověsila tátovy a jeho plavky a táta pak přijel a slyšela jsem jenom: "MARIE!!! MARIE!!! Pojď okamžitě dolůůů!!!"... Zas bylo něco špatně...a brácha nedal talíř do myčky...a tak... Když neni doma táta, tak je vzduch úplně jinej... Teď když zas přišel, šla jsem radši k televizi nahoru...nevím...před ním se bojím říct už úplně cokoliv...vždycky se něco nelíbí, něco by mohlo být lepší... napětí by se pak dalo krájet... Nevim, ale je to divný... Kouká na mě tak nějak hnusně z vejšky... Přesně takhle si představuju, že by na nás nikdy nechtěl koukat pan S. ...tak je mi pak líto, že to dělá táta, no...

Všichni jsou nemocný...někdo píše, že je nachcípanej; někdo zas, že celej den radši ležel; někdo, že neví, jestli pojede do školy, protože na něj něco leze; pak má taky pár lidí dooost hrozivej kašel a slyšela jsem i o jedný brutááální rýmě...já mám chrchly-chrchly, kašli-kašli, smrk-smrk...a všichni jsme nemocný:) Před některými lidmi, když se zrovna neválíte v horečkách, máte chuť k jídlu a jste schopní něco číst, tak prostě nemocní nejste...jste simulanti. Mezi takové patří můj otec. Máma se proti němu většinou nepostaví, ale když jde o zdraví, tak někdy i jo...takže mu vysvětlila, že se nemůže dopředu naplánovat, kdy půjdu do školy, ale že půjdu, až budu zdravá...(tohle zní tak samozřejmě, když to čtu...to se pak musím smát tomu, že to u nás vůbec samozřejmé není:D )

No nic...píšu "povzbudivé maily" na všechny strany...rozesílám je, kam jen to jde...a nakecávám svojí hlavě, že je naprosto v pořádku...Až odejte ten smrk-smrk a jeho kamarádi, tak se zas uvidí, co na to řeknou moje spánky, termoregulátory, mozkové receptory a ti další, co mají tu velkou moc...teď momentálně jsou schovány za jedním velkým izolačním sklem marodky...a jak to bude dál, nikdo neví...nikdo...včetně Máji.


Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství. (Lech Przeczek)


-líbí se mi jméno toho pána:D ...a ještě k tomu má pravdu;)