Uchrchlané přemýšlení nad větami a rozhovory...

Od prášku a sirupu ke kapesníku...od kapesníku k odkašlání...pak znova kapky, pak knížka, infantilní hra na mobilu...chvilka icq (když se nikdo nedíval)...Pak prášek, smrk, postel, peřinka...a tak pořád dokola... Doma asi uznali, že jsem nemocná...teda...doma, no...v Bratislavě. Tady toho většinou tolik dělat nemusím, protože jsem přece jenom na návštěvě, ale teď je to extrémní...vááálím se, ležím, občas se mi povede utéct ke compu, hraju hru na mobilu, dokonce jsem se snažila naučit PlayStation (což by Máje nikdo nevěřil, že?:D )...Mno...a vrchol všeho nastal včera, když jsem ležela, bylo mi horko a zvládla jsem mít jenom zavřený oči a najednou někdo seděl vedle mě na posteli a z tý konvičky s čajem šla pára...a...a...máma mi donesla k posteli čaj!;D Máje notoricky známá věta: "Mámo čajdůůů!!!" ani nic podobného nezaznělo, protože to bych teda dostala pěknýho huláka a musela bych vařit nejen čaj pro sebe, ale večeři pro celou rodinu...ALE ten čaj v ruce mojí máti přiběhl nahoru po schodech docela bez jakékoliv prosby;) Začala jsem se smát, vzpomněla jsem si na začátek září a tak...a pak jsem řekla, že ještě neumírám, a že děkuju...nebyl to vysněný moment mého života, ale překvapení vcelku velké:)

Vysněná konverzační chvilka na ICQ-dokonce jich bylo několik a s různými lidmi...včera jsem po dlouhé době považovala ICQ za super komunikační prostředek:) Hrošokožec, XY, Kamča, slovenská blogovací kamarádka...všechno to byly krátké, ale milé rozhovory:)
Čtu jednu zajímavou knihu, která se hodí, jak už jsem jednou napsala, asi jen pro nemocné holky..., ale je to celkem sranda... Pohled na jednu situaci čtyřma očima:) Jeden pár očí patří čtrnácti leté dceři v pubertě a druhý čtyřiceti tří leté matce. Legrační...legrační...legrační...Těším se, až si to přečte moje máti:D
Včera jsem po Ally McBealový, kterou když to jde, nemůžu nechat ujít svým očím a uším, zkoukla jsem ještě Červenýho trpaslíka a Monty Pythony... Pak jsem si šla lehnout...nešel mi vytvořit novej rekord v tý pitomý hře na mobilu!!! Takže jsem se dala do přemýšlení... Do přemýšlení nad větou z Ally:) "Mám jednoho známého, a ten si nechce pořizovat domácího mazlíčka, protože jednou umře, a jemu by pak bylo smutno...možná, že je to tak i s lidskými vtzahy." - ehm...možná... je pravda, že jsem pak myslela pořád jenom nakonec...Kouzlo první lásky je v tom, že si myslíme, že nikdy neskončí... No, a pak tam taky Ally pořádala party v jednom baru...a přišel tam její bejvalej přítel, s kterym se před pár dny rozešla a do mikrofonu tam řek, že je dobře, že se takhle dobře baví... Pak šla za nim , omluvila se mu a řekla, že ta Ally, která tam včera tancovala, nebyla ta samá Ally...to jak se navenek bavila jenom zakrývalo to, jak se cítila uvnitř... Doklad o tom, že maskoidství existuje i v komerci! Tedy řekla bych...hlavně v komerci...No, nevím..., ale prostě asi jo;)

Momentálně vedu jeden hluboký ICQ rozhovor, debatu, či co... o tom, jak se lidé mění..., že doufám, že se pomaličku otevírá brána mlčení, ale vlastně nevím, jestli za tou bránou je něco, o co bych mohla stát...Mno...a nakonec z toho vyplývá, že vlastně nevím, jestli tam něco z toho, co jsem měla tak ráda, ještě zbylo...a jestli je zbylo to dobré slovo, když se lidé prostě do určité doby v určitém věku mění...a je to celý složitý a tak nějak divně je mi z toho smutno... Třeba jsem se taky pro někoho změnila tak, že už se mnou nemůže vycházet...třeba si já sama nechci připustit, že se někdo změnil...já nevím!!!JÁ PROSTĚ NEVÍÍÍM! Neorientuju se v tom...absolutně ne...

V jednom z narozeninových přání stálo něco jako: "Ať ti to na nové občance sluší..." Ehm...vypadám tam jako debil...no comment...

Mno...a tak jsem po dlouhém přemýšlení nad maskoidy usnula...a teď, teď mi začlo vrtat hlavou to se změnama a znova masky...a všichni... Hrošokožec je hodnej (svým způsobem je mi ho i líto(nebo spíš soucítím???)...i když..proč???)...zdá se, že se pomalu dostávám pod jeho hroší kůži...trošku... a je to hezekej pocit, když víte, že vás někdo nechá:) (jako nechá, jako nechá...jako nechá zalézt pod kůži:D )


Je sotva větší zklamání, než přijít s opravdu velikou radostí v srdci ke lhostejnému člověku. (Christian Morgenstern)

-a bylo to zklamání...a asi ještě pořád je...a tak, no...