Nepíšu přechodníky, nevadí?

...Ještě, aby vám to vadilo (jestli tedy je nějaké "vám"...myslím, že ty kecy už nikdo nečte...a už bych se ani nemohla divit...jestli kvůli něčemu, tak je to absence přechodníků). Uvažujíce nad větami naší milé paní učitelky češtiny, musím přiznat, že přechodníky opravdu zvyšují hodnotu literárního díla...i kdybyste psali něco jako červenou knihovnu Rosamundy Pilcher, ale použili byste tento krásný jazykový prvek, byl by z toho byl skvost:)

Poslední dobou říkám věci, které nechci...neumím říci věci, které říkat chci. Mívám podivné myšlenky a kreslím bizardní deštníky;) Když jsem si po nakreslení jednoho dešníku s krásným držadlem a nápisem "Against rain" vzpoměla, že vlastně zvoní, začala jsem si pobrukovat písničku (sentimentální) a vůbec nevim, jak jsem vypadala a vyzařovala, najednou někdo zvedal židli...Uááá!!! Mno...lekla jsem se, v tu chvíli už vůůůbec nevím, jak jsem asi tak mohla vypadat, něco jsem zamumlala (ach, ta Mája) a vyrazila jsem nervózně rychlým krokem na oběd.

Po obědě jsem si poseděla ve vířivce a půl hodiny pospala na lehátku v zábalu (relax, maximální relax...). Nebyli tam ždádní ti, kterých se bojím, cítila jsem se skvěle. Nikdo mě tam neznal, jenom věděli, že mě bolí noha a v zádech...v polospánku jsem na nic nemyslela, hlavou mi proletělo pár myšlenek a pak NIC! Jedna z mála situací, kdy se mi to "NIC" líbí. Prázdná lehká hlava. Čistá a nenamáhaná.
Přijela jsem tady do toho blázince, nemohla jsem to vydržet a podělila jsem se o svůj pocit z nové (obnovené?) komunikační jednotky, které prostě nevěřím...Je mi to líto, ale proč věřit? Ta hodná je smutná, nemocná na hlavu, tak na ni musíme být hodní... Vím (teda spíš se snažím vysvětlit svému já), že to tak není, ale co když jo? Ne, dobře, není...;), ale důvěra se získává těžko zpátky...a taky, k čemu? Aby byla moje hlava v obnoveném růžovém zábalu s černým stínováním??? Děkuju, nechci...je až dost:( Bohužel... Nejsem po těch několika měsících zvyklá jen tak komunikovat, možná že je to lepší, možná by to bylo lepší jinak, ale halvní zádrhel bude někde jinde, to cítím...
-tohle zas asi nikdo nepochopí...nebo možná někdo jo, ale kdo??? A proč taky??? K čemu???

Někde je údalostí koncert či oslava, tady v té králíkárně je to párek v rohlíku...Dokreslila jsem dva obrázky typu "musíš, měla bys, tak Májuj". Pak jsem vyrazila na moment ven spolu s rozklepanou Májou a pak do té kavárny, kde byl hluk a párky. Zasmála jsem se, pobyla tam chvilku, popadla jsem hot doga a rychle zas na kolej za Terez, abych potěšila její smutnou mysl...ehm..., jestli se dá horkým psem potěšit nevím, ale aspoň nehubne:)
Pak komunikační chvilka ICQ, zjištění, že jsem se nenaučila matiku ani nic jiného a teď píšu...Co jsem dneska udělala??? NIC??? Proč ne?;D Nevím co bych dělala..., stejně se absolutně na nic nemůžu soustředit a nic mě nebaví... Teda to zas ne...napsala jsem dva maily, přečetla jsem si biologii (FAKT!:D), naučila jsem se poker a statečně jsem kolísala svými náladami, rozklepaností...tentokrát jsem se snažila nejít z extrému do extrému... No, zas takovej lůzr nejsem...i když...KONEC ZBĚSILÝCH ÚVAH! JASNĚ MAMI, DOBROU NOC, UŽ SPINKÁM!!!


Co srdce potřebuje.

Pro vaše srdce potřebujete a říkejte si klidně co chcete,
potřebujete, když na vás někdo blízký myslí, když si alespoň občas vzpomene.
Když vás pohladí, když vás přátelsky a hezky obejme.
Za ruku vás vezme.
Vždyť jinak tím životem sami jdeme.
A když tu alespoň špetka lásky není, tak lidské duše bývají unavené.
A smutná je ta zbloudilá duše, která se za něčím hmotným stále žene.
Copak si na onen svět pak s sebou vezme?
Nic.
A tak žila zbytečně.
Chovala se ke svým potřebám netečně.

Honza Volf. Ten co neumí hrát golf.


Existují zázrační psi, kteří rozumějí lidské řeči. I lidé by jí rozuměli, kdyby se naučili naslouchat. (Oiva Paloheimo)

-...mimochodem...na tý fotce jsou supi:) afričtí;)