Kecám blbosti a dokola...History is back:(

Tak zas je to všechno psáno na přelomu dvou dnů...dneska se tedy rovná včera...a ten obrázek už tu jendou byl...bohužel...

Až teď??? To měla tak prázdnou hlavu??? Odpověď: Někdy až moc plnou a jindy zas nebyl čas...naskytlo se i pár chvilek, kdy dokonce nebyla ani chuť!
..., ale po včerejšku, kdy i přes to, že byl neobyčejně komerční a odporný červeno-růžový svátek, bylo všechno naprosto perfektní...a po tom, co jsem se dneska s Patricií začala podruhé koukat na "Společnost mrtvých básníků" (hraje tam Robin Williams:o) ) a uslyšela znovu "Carpe Diem" a další podobná bohémská hesla, tak se moje prsty okamžitě přilepily ke klávesnici;)

Někteří tady nejsou, někteří naopak přijeli, někteří už se nevrátí, něco už se nevrátí...ztrácí to tu kouzlo. Chybí mi tady spousta poměrně důležitejch věcí, a když jsem si včera připadala v Praze skoro jako cizinec nebo dokonce někdo, kdo tam nepatří, lekla jsem se a došlo mi, že něco nebude zas až tak úplně úžasný...

Po totááální ztrátě naděje, šíleném víkendu a očekávaném zjištění, že: "Lidi sou svině..." přišla krušná nedělní noc s meduňkovým čajem...nevím, co by se dělo, kdyby nebylo Lenky... Velkou část nedělního večera jsem promlčela, protože jsem jenom cejtila pulsovat moje spánky. Byla jsem strašně ráda, že jsem vypadla z domů, ale vůůůbec jsem nechtěla bejt ve škole, kde jsem se akorát všech těch lidí neskutečně strašně moc bála...
V pondělí jsem se snažila nemyslet na neděli a usmívala jsem se:) ...hrála jsem karty a pak jsem zas hrála karty...a bylo mi hrozně fajn:) ...nechtělo se mi věřit, že to včera byla Mája...a nebo se mi nechtělo věřit, že to dneska je Mája...nevím... Každopádně jsem se cejtila fakt hezky, culila jsem se a culila...večer jsem sice nemohla usnout, ale aspoň jsem zas přečetla kus knížky:)
V úterý jsem ještě před večer, kdy jsem prý zářila jako sluníčko, obcházela hodinu areál...dokolečka se zastávkou u drátěný brány, u lavičky, u chodby v hospodářkym dvoře a na dalších vzpomínkami opředených místech. Bylo mi sice celkem nanic, ale nějak jsem potřebovala být v chládku, se smutnou písničkou v uchu a sama... Večer s mi podařilo přemluvit naše, aby napsali do školy, že můžu jet ve středu výjimečně do Prahy! Svááátek:D Nemusim bejt na toho stupidního Valentýna v tý naší šílený škole!!!
Středeční dopoledne uteklo strašně rychle a pak jsem byla odvezena do Prahy:) Odpoledne jsem si šíííleně moc užila. S Míšou a s Terkou jsme procestovaly hafo času na černo, nechaly jsme si na čelo napsat, že jsme byly v Goethe institutu, koupily jsme voňavku, daly jsme si kafe, provětraly jsme si plíce a mozky a na Hradčanský jsme se rozloučily...potom dlooouhá cesta metrem, busem a ještě procházkou. Tentokrát už s ponorkvě známými tvářemi... Čtrnáctého druhý...a zase s tím samým:D Až na pokoji jsem si uvědomila, že bych snad radši spala někde v Praze na lavičce...

I když dneska tedy komunikace ze VŠECH stran opravdu nevázne, tak zas převládá ona podivná nálada... Dneska fakt ani nevím, co píšu...Co píšu sem, na papír i na ICQ (divím se sama sobě). Jo, přiznávám...chybí mi! A krutá realita se mi vůůůbec nelíííbííí!!! A pěkně mě to štve...a štve mě, že teď asi an neví, co si má myslet.... A nesnášim archivy!!! Zase se absolutně na nic nemůžu soustředit a už jenom plácám blbosti, takže bych to měla ukončit...ten citát z toho celýho bude nejduchaplnější...

Hormony nás k sobě přitáhnou, ale pohromadě nás neudrží. (William Glasser)