Ať za mě dneska radši mluví něco jiného...vypínám mozek a je mi to jedno!

Moje spánky se dneska rozhodly k celodenní protestní akci, takže jsem byla pro změnu nepoužitelná...:/ Jakejkoliv hluk mě přiváděl k šílenství, takže nejlíp mi bylo v posteli na marodce, s algifenovejma kapkama na migrénu, se zavřenejma očima v naprostym tichu...Snažila jsem se na nic nemyslet... Chvilkama to i vycházelo...a večer přišel Mickey Mouse, dal si latté a čokoládu, která mi ukápla na svetr...a široce se usmíval. Jenom mu chyběl ten červeno-bílo-černej obleček...byl celej v černym...

Neměla jsem ani malinkou chuť se bavit s lidma, ve škole to těch pár hodin, co jsem tam byla, stálo za nic a pohled na mě (ke kterýmu se už stejně nikdo neodvážil), musel bejt dost depresivní...a v hlavě NIC a VŠECHNO!

Po dlouhý době jsem koukla na spoustu mojich oblíbenejch blogů, přečetla jsem si básničky, prolistovala časopisy, pokračovala ve formátování knížky...měla jsem čas, nemohla jsem stejně nic jinýho dělat, nechtěla jsem o ničem mluvit, na nic myslet...
Tak dneska radši nic jinýho, než ty básničky...nechci totiž už myslet, vnímám jenom tu chvílema pichlavou a pak zas tupou bolest...prázdno...je to podivný...Člověk by řekl, že třeba záleží na mně, ale ono už teď skoro vůbec ne...motá se to v začarovanym kruhu, jako by mě v tom chtěli vykoupat...njn...


Jsem pohár...

Jsem pohár dopitý
a odhozený k ránu,
večer vítěz, ráno poražený,
únava na víčka mi ťuká...
Za roky otlučený,
však přesto věrný pánu,
čekám jak čekávají ženy,
až žízníc sáhne po mně ruka...


DNES pro tu krátkou iluzi,
že ještě žije pohlazení,
co bylo VČERA nemrzí,
i když pak žádné ZÍTRA není...


Boží soud

Oči mám smutný – ústa zlý
život se moc rád nemazlí
V srdci jen spousta veteše
těžko už někdo vykřeše
jiskru, kde smutný popel zůstal
Krajina snů je náhle pustá
Na květy štěstí used prach
Tiše se zrodil ze lží strach
Je čím dál těžší držet pláč
Osud je tvrdý protihráč
Bojím se, že snad po právu
schovává esa v rukávu...
Kdo bez viny je – ten ať soudí
Jeden se směje – druhý bloudí
Na rtech tu zlobu ze smutku
denně se bojím rozsudku...

-k básničkám radši no comment...bylo by to až moc pesimistický...