Všechno padá...(včetně sněhu) ...mám střechu:)

"Podivej, jak to všechno zas padá...a teď už i ten sníh!" -tak tohle řekla dneska naše sestřička na ošetřovně...No...a musela jsem jí dát za pravdu. Je to všechno takovej začarovanej kruh...Včera, když bylo zase jednou hůř, začlo večer sněžit, a když jsem se ráno, ještě trošku oblblá práškama probrala, necejtila jsem ruce ani nohy a nechtělo se mi hnout z postele. Bála jsem se těch pohledů ve škole...Jak na tu Máááju budou zas koukat. Všichni, ale vlastně nikdo...Nakonec jsem došla do školy asi za pět osm a nějak to docela dobře dopadlo. Ze začátku jsem se snažila nebýt vidět, protože jsem měla nepříjemně opuchlej obličej (to je tak, když už nejsem schopná ani dojít k umyvadlu...), ale potom se to po chemii všechno nějak zlomilo. Po dlouhé době mě bavila výtvarka. Kreslíme nějakej obrázek barvama - konečně! Prej podle hudby...no...podle jedný určitý písničky...čehož Mája neni schopná, protože má spoustu písniček ráda. Shodou okolností se povedlo zapojit můj IPod do bedniček ve třídě, takže jsem si po dlouhý době pustila svůj prázdninovej playlist a naladila se na rádoby pozitivní vlnu:) Oranžová, žlutá, červená, tělová, narůžovělá, nahnědlá, okrová, cihlová...a v každý z těch barev jedna malinká i větší černá tečka..., to aby člověk nezapomněl, že musí počítat i s realitou;):I
A při prázdninovejch písničkách mi bylo strašně fajn...vzpomněla jsem si, co všechno bylo a bylo mi na chvilku lehčejc na tý prázdný duši... (Bathwater-"Why do the good girls always want the bad boys?")

Včéra jsem si odpočinula dvě hodiny v posteli, sestřička mi oloupala mandarinku, dozvěděla jsem se, že mi prej chybí někdo, u koho bych se mohla schoulit...a měla jsem všeho dost! Samozřejmě, že jsem stále měla na paměti děti v Africe...(!) A zas ho někam odvezli:( ...prej už mu je dobře a smál se:)Blázen jeden:D
Taky jsem včera dostala strašně fajn mail:) Maily mě většinou šíleně potěšej, ale tenhle uplně maximálně:) Přišel v ranních hodinách, takže patřil k pondělnímu dni, ale vlastně byl na úterý...O střeše a o tom, že mi snad někdo rozumí. Někdo, koho mám fakt ráda, a komu věřím:) Takže nezůstanu nepochopena! Juch! Další maily už mě nějak závratně do oblak věru nevynesly...jedna odpověď a hodnocení z českého jazyka...(opětovné překročení limitu poču slov, 10% ze známky dolů...takhle napsaný to zní skoro jak trestnej čin:D!!!překročení povolené rychlosti nebo tak něco:D)
V pondělí jsem byla v divadle. Bylo to perfektní...není co dodat, Mája se řezala smíchy:D od začátku do konce:)

Dneska mě zas párkrát rozbolely spánky, ale byla středa, tak jsem vyrazila na půl hoďky ven, provětrala mozek a plíce a hned mi bylo líp. Doufám, že jak říká, začneme to už nějak konečně řešit..., protože se začínám sama sebe bát. Dokonale chápu lidi, kteří se mnou už nemůžou vydržet ani minutu...Poslouchat pořád ty samý kecy...ještě, když si všechno vykládám hned několika způsoby a rozpitvávám pořád to samý. Stále více a více používám fráze z textu mojí oblíbené písničky...Bathwater - "But I still love to wash in your old bathwater...Love to think that you couldn't love another...I cant help it...you're my kind of man" atd...
Začínám se bát tý svý bolavý hlavy a nápadů, který v ní neustále válčej s Májou...
.........Tak si někdo možná všimne „že ta Mája je ZAS smutná“ sama nechápu, proč ZAS!!! To pak většinou nasadím falešný úsměv Mickey mouse a všichni se divěj, jaktože se i já směju… Pak přijde večer, někdy i odpoledne ráno nebo dopoledne či jakákoliv jiná denní doba a já nevím, co se se mnou děje… Bolí mě na spáncích. Mám pocit, že mi je něco sežere, že mi něco prožírá hlavu a já nevím, co. .........„ZAS? Zas jseš smutná? Co se ZAS stalo??? Májo, směj se, užívej si!“ Sakra, ale ono to nejde! Neustále mám něco v hlavě, nejde to ven, bolí mě to a všechny kolem už to otravuje…Pak vždycky začnu kecat blbosti.........Prázdno v hlavě v duši, která nevím, kde je…V duši, která nevím proč je, když si „neužívá“ jako ty ostatní…Bolí mě hlava, bolí mě to NIC…ta NEUTRALITA ty NERVY…, ale já už to nechci nikomu cpát…Tak ať se mě pořád někdo neptá, jak se mám...
.........no…teda vlastně nevím, co si o mně tady ti lidé myslí…často říkají, že jsem hodná a tak…, ale co to je??? Že jim něco půjčím, nepomlouvám a nemám tolik předsudků (???)…Vyslechnu je, protože vím, jaké to je...pomůžu…Ale ta hodná Mája je úplně prázdná, s housenkou v hlavě, s bolestí na spáncích a vystrašená… (Bathwater- "My pregnant mind is fat full with envy again..." "I know I'm diving into my own destruction...")
TAK MOC DĚKUJU ZA ODPOVĚĎ, PROTOŽE TO BYLO TO NEJHEZČÍ, NEJPŘÍJEMNĚJŠÍ A NEJUPŘÍMNĚJŠÍ, CO JSEM ZA POSLEDNÍ DOBU ČETLA...MÁM TEĎ JISTOTU A TO TAK, ŽE DOCELA JISTOU:)

Včera pokračoval ve škole filmovej festival (animovaný film-večerníčky a spousta dalšího:) )...když jsem se trošku sebrala, vlezla jsem do první třídy, na jejíž dveře jsem narazila...Už nevím, jak se jmenoval ten film...Byl, myslím japonský. Zase ve mně vyvolal miliony asociací. Chamtivej chlap jed višně i s peckama. Na hlavě mu vyrostla višeň. Malinký lidičky mu poď tou višní na jeho hlavě chodili a blbli tam. Nemoh´ to vystát...Když višeň rozkvetla, bylo tam těch lidí ještě víc a to už to nemohl vydržet. Vyrval si tu višeň z hlavy i s kořenama a zbyla mu tam po tom stromu obrovská díra. Pak pršelo...všichni měli deštníky, on ne. Natekla mu voda do díry v hlavě...lidičky se tam začli chodit koupat. Byl už úplně zoufalej...všechno to končilo tak, že ten chlap se sám propadal do tý svojí díry v hlavě...Viděl sebe, jak kouká do svý vlastní černý díry a v tý díře byl zas on a koukal do ní...No...a nakonec umřel...a Mája šla na chodbu, na chvilku si od těch pohádek odpočinout...



Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný. (Michel de Montaigne)
-jo...někdy je tam toho moc málo, někdy zas až moc...