Míšácký den...a útočivý ošklivák:/

Dnešní příspěvek na blog byl tvořen dlouho…na tři etapy…změny stylu, nálady a podobně tedy mohou být patrné;) …, ale řekla bych, že byl ve znamení Míši…Ještě, že jí mám;)

Hmmm...tak to, že jsme se včera vracely kolem třetí k Madle domů, by se mi doma nikdy nepoštěstilo:D ...dneska jsem se ptala, jestli můžu příští pátek někam vyrazit s Míšou a bylo mi oznámeno, že musím spát doma, a tam se ze všech míst, kam bych šla, dopravuje MHD asi tak hodinu...jednou z podmínek je taky to, že musím být doma do jedenácti:D - no, tak to si to užiju;D Včerejšek jsem si tak užila, že se k němu ani nebudu vracet:) Prostě to byla paráda a to stačí;) Nevím, no...;) Akorát jsem pak začla zas moc přemejšlet a absolutně jsem nepochopila proč...Všichni lidi tam vypadali strašně podobně a o to víc vynikli ti, kteří byli něčím extrémně odlišní...Velká zelená čepice a korále na krku a né jednoduchá kšiltovka...Košile a ne blejskavý tílko s velkym výstřihem...druhou půlku noci jsem docela dost pozorovala lidi kolem a kecala s holkama:) A přišla jsem ráno domů, připravila snídani, hodila jsem prádlo do pračky, posnídala s rodinkou (to už se neobešlo bez toho, že bych byla označena za nemožnou a neschopnou...), vyndala prádlo z pračky, pověsila prádlo, chvilku jsem seděla u počítače, vyslechla jsem si, jak jsem hrozná, přivítala se s babičkou, rozloučila se s babičkou, zase jsem byla příšerná...no a teď píšu, protože jsem si musela jít otřít oči nahoru, půjdu přeprat tátův svetr, pověsit druhou pračku, ohřát oběd...to se zas dozvim, co je všechno špatně, a že jsem knedlíky ohřála o jednu setinu stupně méně, a že mě moje noha vůbec nebolí a pak půjdu dopsat tenhle článek...Co jsem jim udělala??? Chtěli místo mě jiný dítě??? Nelíbí se jim, že mám svůj názor a jaká jsem??? Co je na mně špatnýho??? Můžete mi to někdo vysvětlit?? Próóósííím!!!
Tak jsem všechno udělala...pak jsem zavolala rodinu ke stolu a první, na co se mě táta zeptal, bylo, kde je polívka...Nebyla! Dneska prostě polívka nebyla! Byl oběd od babičky a ne polívka!!! Řekla jsem mu, že v komoře jsou instantních polívek mraky...docela se divim, že nezařval...No...dala jsem nádobí do myčky, uklidila jsem stůl a rychle jsem se odklidila nahoru...čekám...za chvilku přijde Míííša:)!!! Juch! Záááchrana!!! I když…možná si zas prohučíme díru do hlavy a pro obě z nás to bude pohroma, pro každou zvlášť to bude záchrana…pro tu, co nebude u sebe doma samozřejmě větší…

Ano, opravdu jsme si prohučely díru do hlavy, umačkaly myš a uťukaly klávesnici…Pořádně jsme si prohřály oči, zakakaovaly žaludek a uklidnily hlavy…
Dnešní poslední, třetí etapa psaní na blog…Tentokrát večerně noční… Když odešla Míša, šíleně mě rozbolela hlava, skočila jsem k icq a snažila se na to nemyslet… A najednou si i bylo s kým psát…a psala jsem si s lidmi, s kterými jsem už dlouho nekomunikovala…(bohužel ne se všemi takovými, ale i tak to bylo osvěžující a po všech stránkách překvapující…). Poznala jsem (aspoň zčásti), co je to, dostat se pod hroší kůži, měla jsem radost, protože mi to připadalo jako takový malý projev důvěry v mou osobu. Dobrá změna:)

Teď přišel táta, už ode dveří na mě útočil…dneska má nějakou oškliváckou náladu…a mně taky není zrovna hej (možná i kvůli tomu), tak jsem řekla, že jdu spát…jenom co tohle dopíšu, půjdu a klesnu do postele…už se docela těším, že se prospím…jenom doufám, že se mi nebude nic zdát… Po dnešku se těším do školy, i když se mi tam vůbec nechce…Řekla bych…takový ideální učebnicový příklad tzv. smíšeného pocitu.

Věrný přítel je medicínou duše. (Latinská přísloví)

-Je:)a Míša je nejlepší:)