Vysmátý týden ukončen temnou nocí...

Po vysmátém týdnu, který byl plný zajímavých rozhovorů, postřehů, myšlenek a vědomostí...dobře i špatně napsaných testů, milých i nudných a otrvaných učitelů a ostatních xichtů...přišla včera černo-černá ošklivá noc a celý večer. Tenhle týden jsem zvládla všechno, včetně obávané magnetické rezonance, u které jsem si navíc skvěle pokecala s místním vyšetřujícím doktůrkem...Než jsem odcházela, tak mi nezapomněl dát číslo a slíbit, že u něj v bytě můžu oslavovat patnáctiny;D Věděl, po čem Mája prahne, a co jí nebude rodiči splněno...a to, mít jenom jednou prázdnej barák...Když teda nepočítám dnešní dopoledne a část odpoledne, kdy jsem doma sama, ale zase jako úplně SAMA...a musim zalejt kytky, uvařit večeři, vyprat a tak...ještě, že za tím vším vidím pozitivní vyhlídku, v podobě oslavy Madlinejch patnáctin:) Juch!

Ani nevím, kde se v té Máji bere taková síla, ale dělá a říká věci, které normální Mája jaktěživ nevypustila z úst, ba dokonce ani nevyťukala na klávesnici...pokud se vám tedy bude zdát, že je tento článek něčím podivný, svět se mění a nejspíš asi Mája s ním...;) Mno...i když...zas tak ne...Některé věci byly předvídatelné. Třeba tzv. opětné pošlapání hrdosti..., které se nyní vidím jako nic nepřinášející, jenom ten sobecký pocit: "mám to za sebou, svoje jsem si řekla, už se nemusim cítit blbě..." a tak... Celou dobu jsem si říkala, že to nic nezmění a tajně věřila, že něco jo...a ono to až na pár každodenních drobnůstek, které jsou skoro nepodstatné a ne vždy každodenní, nezměnilo vůbec NIC! Přesně, jak jsem očekávala, ale vlastně nechtěla očekávat:)
Pak taky šikovná Mája skoro-bleskově odpověděla na jistý "dokonalý" mail, někomu, kdo jí začíná šíleně lézt na nervy...vlastně ani nevim proč, ale asi až teď jsem dospěla do stádia skoro až nenávisti...možná i proto, že neublížil jenom mně. Ale proto, že nenávist není pravým opakem lásky, už se jenom těším, až přijde ta ignorantská lhostejnost...To pak teprve bude život ještě větší švanda. (a možná taky ne, ale o tom bych nerada přemýšlela)...Paradoxně by se pak mohl naskytnout zájem druhé strany, ale jelikož na to bych mu kašlala už i teď, tak nevim, co mu na to řeknu potom...Myslim, že ani slovama plejtvat nebudu...možná bude stačit vlepit panu dokonalému "IJ" facku.

Tohle pondělí mi do mého rozjímání vkročila mně dosud neznámá fakta a ovlivnila celý týden. Vlastně celý Májin týden. Mája se víc smála. Sice se nic nestalo, nic se nezměnilo, ale Mája se víc smála. Jenom prostě mi bylo oznámeno, že vůbec nejsem ten "poslední člověk na zeměkouli", že ještě existuju, a to tak, že možná tam někde vzadu v hlavě i trošku víc než existuju...vzpomínky nevymizely a třeba už za chvíli to zas bude všechno v pohodě. Je ale pravda, že si to nedovedu moc představit. Sice jsem se ve čtvrtek za těch patnáct minut přesvědčila, že jsem snad nic neudělala, ale vypadá to, že něco není v pohodě. Strašně ráda bych mu pomohla. Chtěla bych mu pomoct utéct před tím jeho útěkem. Pomoct jakkoliv se zbavit toho pocitu, co teď má...někdy je rozmanitost složitější, ale zato daleko krásnější než jednoduchost. Chce to něco vytrpět, aby ke květině přiletěli motýli. Nejdřív musíte přežít kousavé housenky...

No...takže po tomto "silném a usměvavém" týdnu přišel černý večer a temná noc. A to tak, že doslova... Přišla vichřice, vypnul proud, všechno zhaslo a ti, co ještě neuměli počítat diskriminant měli smůlu. Stejně jako ti ostatní, kdož měli něco rozdělaného na počítači, či rozečtenou zajímavou knížku. Pár lidí se slétlo pod nouzové osvětlení jako komáři a mouchy, někdo seděl u svíček...a mě začla strašně bolet hlava. Najednou mi bylo ze všeho nanic. Zase jsem měla chuť praštit hlavou do topení. Do toho studenýho topení. Otevřela jsem okno, ono se samo zabouchlo...A pak se asi na patnáct minut rozsvítilo...Řekla jsem si, že bych se třeba ten diskriminant možná fakt měla naučit a s hlavou, kterou mi nejspíš vevnitř žrala nějaká ta housenka, vydala jsem se do spoldy, vyslechnout si matematického odborníka a jeho přednášku. Matematický odborník měl nervy někde hodně daleko, ale obětavě se vrhnul do příkladů, slovních úloh a dalšího...za silné podpory mandlové čokolády (díky spolubydlící moje drahá;) ). No...a pak zas zhaslo...Byla jsem nucena odejít na kolej, nebylo mi hej a cejtila jsem, že to neni v pohodě...Takže jsem pak v pokoji chvíli ležela na zemi, protože byla studená a mně bylo strašný horko. Byla jsem si jistá, že ta housenka v mojí hlavě, která všechno žere, narůstá obrovitých rozměrů a moje hlava se chystala explodovat. Dostala jsem dva zelené prášky a možná ještě něco...nakonec jsem neklidným a krátkým spánkem zakončila temný večer u holek na posteli, poslala jsem zbytek mandlové čokolády za někým, kdo ji daleko víc potřeboval a průběžně jsem se v noci budila...to asi abych byla ráno unavenější...

A dneska bylo vše završeno tím, že ve škole celý den nepůjde elektřina ani voda, takže jsme se všichni šťastně (až na výjimky) vydali do svých domovů (také až na výjimky, ale ty byly mnohdy možná i šťastnější:D )... Mno...a teď jsem doma, po tom černém večeru, kdy se ze špatného naladění, přes špatnou náladu vytvořilo něco jako velmi špatná nálada a špatný stav přišlo docela dobré dopoledne a doufám, že přijde ještě lepší večer a noc... Jsem tu sama, což zas není tak fajn, ale můžu přemejšlet...na večer mám program a doufám, že mě pozitivní myšlení zase aspoň na chvíli neopustí...i když je pravda, že by se zas mohlo něco podařit, když se mi teď toho zrovna moc nevede...To by vůbec nebylo od věci, kdybych zas vylítla štěstím až do stropu a ještě dááál:D

Spousta infantilních obrázků okupuje moje sešity..., ale ten, co je dneska na blogu, se mi fakt líbí...Takový černobílý vyznání...Anglicky se to jmenuje "hand me your love"...Pro mě to ukazuje i tu černou stránku...je tam ta bílá zeď, černej stín a teplý ruce...složitej symbol...


Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně a nehledá svůj prospěch.

-láska je láska...;)


Láska je neodolatelná touha, aby po nás někdo neodolatelně toužil. (Allen Ginsberg)

-mno...to možná taky..., ale nejen to;)