Ehm...filozofování o čisté sobeckosti

Dnes má svátek Radovan:) To jsme si zase užili světa;) ...ehm...to říkal ten Svěrákův:) Jeden z mých dětských pohádkových idolů...Pozitivnost sama, kreativní každým coulem a blonďák;D Och, jak dokonalé:D

Tak dneska jsem se asi poprvé smála míň než on... A bylo to takový divný, ale měla jsem z toho radost:) A pak jsem filozofovala s Terez, poslouchala písničky a vyhlížela alespoň jeden zářivý úsměv. Nakonec se to povedlo...úsměv a smích byl slyšet až ke mně. Od té doby jsem již po několikáté nerozhodně přemýšlela, zda pošlapávat svou jakž takž znovudobytou hrdost nebo se spoléhat, že to zas nějak dopadne. Jsem si jistá, že bych měla udělat to druhé, ale pak vždycky tady na pokoji a po každym tom nádhernym úsměvu, když jsem jako omráčená, vím jisto jistě, že promluvím. Udělám to kvůli sobě, řeknu s tím, že nebudu počítat, že se cokoliv změní a bude to čistě sobecký...Napadlo mě taky to, že bych to určitě pro změnu všechno uměla daleko líp napsat než říct...Zběsilý plán: Napsat to na papír a dotyčné osobě všechno přečíst;D -aspoň bych na nic nezapomněla:D!!!, což se mi stane vždycky...většinou i když píšu na blog;)

Všechno se to tady na tom světě točí...a Mája je nepoučitelná...

Už si zas v klidu můžu psát na blog a nemusím čekat někde na Zanzibaru, než mě k počítači někdo pustí, naběhne stránka a tak..., ale stejně jsem zůstala u toho, že si píšu do toho sešitu. Můžu tam totiž i cokoliv na kreslit, nikdo si to po mě nepřečte a díky tomu tam můžu napsat všechno...i infantilně:D

No...a po tom, co jsem tady před chvilkou s Terez probrala všechno horem dolem a alespoň půlka (protože se některé myšlenky často opakovaly), by si zasloužila být publikována jako součást Marí´s head, nejde to. Nějak to nemůžu napsat...asi i proto, že bych sto procentně na něco zapomněla...Poskytnu vám tedy něco jako takovej maják (made by Terez) a vy si zkuste kousíčky domyslet...: Debatovaly jsme, radily jsme se, říkaly jsme, co určitě řeknem...tak by se nám ulevilo, kdyby to všechno někdo nahrál na kazetu, a dotyčným to přehrál, abychom to nemusely říkat znovu...(možná i proto mi to nejde napsat) a vzájemně jsme se pro dnešní zajímavě melancholický večer podržely...Nechceme jim totiž říct všechno...chceme, aby pokud chtějí, poznali část sami...Pokud se jim ale nechce, je důležité, aby věděli to, co chceme my a je pro nás nezbytné, aby pro klid naší duše věděli...nemusí si to připustit, ale v hlavě jim to uvízne a pro nás to bude z čistě sobeckého hlediska dost důležité...


Aby člověk mohl být sám sebou, musí být tak trošku sobec.

-nevím kdo to řekl první (a nevím, jestli to bylo přesně takhle), ale já jsem to slyšela od Petra Šmídy...a souhlasím:)

PS.: to Terez: a malá už nejsi...i když fakt nevim, co by na tom bylo špatnýho;) Co by za to někteří dali...sami neví, co jsou, co chtějí...chtějí být napořád dětmi, dělat věci jako dospělí; užívat, ale vázat se...Buďme rády, že jsme rády;)

-tak jsem sem konečně napsala ten můj dojem a snad budu mít teď třeba chvilku pocit vnitřního klídku:D