Jak se Bobka s Bobinkou sešla a další depresívní události...

Je ráno, ale já mám ještě noc;) Takže bych si měla dávat bacha na to, co napíšu. Píšu ještě jako že je sobota, ale ona už je neděle...
pozn.: Ten obrázek...to jsou cesty Bobky a Bobinky...(kdyby někdo nepochopil, takže pro všechny:) )

V pátek večer jsem po několik a hodně měsících viděla svoje bývalé spolužáky, kteří se věru změnili. Charakterové vlastnosti se prohlubují; vlasy rostou, stříhají se a tak pořád dokola...hlasy se mění (zvlášť u kluků...) a názory taky. Bylo to moc fajn. I ta čokoládová zmrzlina:) Neroztekla se, když jsem jí vezla tim MHDčkem. Všichni navlečený do šatů a sak:D Fakt sranda...šaty na ples si jdu koupit předčasně k narozeninám až příští víkend, takže jsem si vzala sukni a moc jsem si to užila...a to i po tom, co nás tam zůstalo pět holek a konečně jsme se převlíkly do kalhot. Po bouřlivém pátečním večeru a sobotním ránu jsem byla věru unavena...(Ke slovu "bouřlivém" by se dalo připojit spousta dalšího, ale raději NE...njn...tak malý...a tak zlobivý;) )
S Míšou jsme si toho zas spoustu řekly...Hz některejch věcí aby bylo člověku až smutno...Hledaly jsme se, až jsme se našly...Bob a Bobek na cestách...jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet...a na těch našich cestách se tak nějak podivně motáme...To bude tim, že máme obě tak vyvedenej orientační zmyzel...
S holkama to bylo skvělý:) Taková úplně očistná kůra...Bylo mi fajn:) Tohle bych potřebovala častějc...Nááádhera...bejt s lidma, který si člověk vlastně sám vybere. Mohla jsem s nima bejt, nemusela...žádný falešný úsměvy, žádny debilní objímání...Realita...Svět...Život...

Takže jsem unavená doma potkala babičku, která má nějaký špatný období, takže se vzácně neshodujeme, názory se různí a je to s náma celý nějaký divný:(...a naše a brášku. Táta se očividně na dovolený pořádně nevyřval, takže jsem to schytala skoro hned. Hned po obědě. Po svíčkový...Dávala jsem nádobí do myčky a už nevim, co se stalo, ale najednou mi vyčet, jak se tvářim a poradil mi, abych se tvářila příjemně. Informovala jsem ho o tom, že se teda ale fakt odmítám tvářit tak, jak mi on doporučí a na to zazanělo: "A to si piš, že se budeš tvářit tak jak ti řekneme! A teď nekecej a dej to do tý myčky!" Řev, slzy, můj pokoj, žlutej polštář, písničky z mobilu...měla jsem strašnou chuť volat číslo XY...Nějak jsem si byla jistá, že by mi pomoh´. Sama sobě jsem vynadala, co to mam za blbý nápady a zavolala jsem Báře...Tak jsme chvilku povídaly a přestaly mi týct slzy...a pak jsem začla dělat věci do školy...a po tom, co jsem se v pátek šíleně těšila, až vypadnu, i když jsem tam byla necelý dva dny, tak jsem se zase začla těšit na to, až zejtra v pět budu odjíždět z Opatova...

Tak mě napadlo, že bych už mohla pomalu začít psát něco o tom safari...třeba den po dni to, co jsem si rukou napsala do svýho dyli-dyli zápisníčku;D
Na první stránce je něco jako: PÍŠU RUČNĚ!!! tok to už teda musí bejt něco...Smutná, do kolektivu nezapadající a na XYna neustále myslící s Mickey mousovským úsměvem a nebo vůbec se nesmějící JÁ...
pak je tam taky něco o tom, že to jsou strašně stupidní zápisky;D
Asi třetí den jsem začala psát:
Mám hlavu plnou dojmů, zážitků, luxusu, nabubřelosti...vytřásli ze mě duši a všechny orgány i kosti...mám pocit, že to bude moc dlouhá dovolená. Bára měla s tou "etiketou" pravdu...je to hezký a fajn, ale musí se vědět, kdy ji používat a jak. Znát míru...(Já jednoho znám a je to vidět...oni očividně ne;D Míra je moc fajn;) ) Mam chvilky, kdy myslim na lidi ze školy a tak...a těšim se tam zpátky...zároveň ale čim dál tim víc přemejšlim a těch zahraničních vzdělávacích programech...
Myslela jsem i na to, co se stalo v Praze před odletem:
Napsala jsem pár smsek, ne na všechny mi bylo odpovězeno...volala mi Verča:) a řekla mi postřehy, který mi vyrazily dech...hned jsem se zas rozdejchala, když jsem si uvědomila, že bych akorát zas nalítla...a to on moc dobře ví:D
Kdykoliv, když usnu v autě, se mi zdá o škole:/ a zatím vše probíhá zajímavě...zdá se, že se Michal strašně změnil...(o Michalovi později víc, ale změnil se šíleně...stal se z něj "Mr. Perfect" )
POMÓC!NUDA!NEMLUVIM!Nemam si s nima co říct...+tam jsou ještě nějaký takový blbosti kolem a pár dyli srdíček...:D


Abych tě rozveselil, milý příteli, budu ti vyprávět o svých nových starostech. (Karol Irzykowski)


-hej!..., ale tohle sedí...ze všech stran!