Zítra frrrrrr...

Historicky poprvé píšu v pátek na blog ze školy. Jedu druhym autobusem a jsem si naprosto jista, že už se dneska z domů na net nedostanu...Doma bude zas jenom NERV, NIC, STRES a tak...Zítra v pět ráno letíme pryč...Do Keni, za černochama, na safari...Máti už o tom mluví rok...hlavně v souvislosti s oblečením... Chjo, chjo...

Veselé Vánoce vám tedy za dva dny určitě nepopřeju, nebudu nejméně sedmnáct dnů v kontaktu s internetem a mobilem...tzn.: nebudu opovídat na Novoroční ani Vánoční infantilně se rýmující smsky...
Takže přeju šťstný a veselý a hlavně rodinnou pohodu;)

Včera byla tady u nás vánoční večeře...bylo to fajn:) a pak diskotéka a tak...a mě zas přepadla ta moje spínoidní nálada a pouštěla jsem si písničky nebo poslouchala ty, co hráli v divadle a smutně jsem koukala... A pak večer a v noci jsem poslouchala ty kecy, co se tady vedly...a pak jsem si musela pustit Hurvínka, protože jinak by to nešlo...jinak bych nejen neusla...K Hurvínkovi jsem polkla jednu zelenou pilulku a hned bylo líp...

Na diskotéku si přišel zatancovat i MŮJ IDOL:) Je pro mě ztělesněním Malého prince, nejlepším bavičem a nejmilejším učitelem a možná i člověkem:) Mr.S.:) Dokáže být neskutečně vtipný, skvěle vážný. Používá naprosto skvělé slovní obraty, umí zaujmout, udrží pozornost...skvěle se s ním povídá...No, je prostě báječnej:o)
Včera si přišel zatancovat, popovídat a rozloučit se...popřál hezký Vánoce a dneska už ve škole nebyl...Mám ho ráda:) Nenápadný, neaktivně nesportovní:) a !SKORO! dokonalý...:)
V minulém článku jsem se na konci zmínila o TOPENÍ...Jak jsem o něm chtěla něco napsat, ale už tak to bylo moc dlouhé a času je málo...Včera na diskotéce hráli tzv.: "Mlátičku hlavou o topení" (Nirvana), a tak jsem si pro změnu vzpomněla. Když mám depku (nebo nevim, jak se to dá jinak nazvat...), takovou tu mojí podivnou náladu, kdy se mi chce brečet, ale nemůžu, chci něco dělat, ale nesoustředím se na to, klepu se, jsem nervní, nemám náladu se s nikým bavit a strašně mě bolí hlava na spáncích, tak daleko víc vnímám topení. V těch chvílích ho nesnáším, ale zároveň mě přitahuje jako magnet. Občas bych do něj praštila hlavou, někdy se o něj jenom opřu...Tady na koleji mám topení hned napravo od stolu. Je na nich napsanejch takovejch pět "nicek a něcek". Životní kréda a podobně...Všechny černě a všechny jsou pravdivé...TOPENÍ je zvláštní, ale vůbec nevím z jakého důvodu ho vidím takhle "jinak"...

Ještě si musím rozmyslet, jestli vytisku, nepíšu a přepíšu jeden vánoční dopis, který bych moc ráda předala, ale nemám na to odvahu...Je uložený ve složce dopisy, stejně jako X dalších stejně nepředaných a jsem zvědavá, jak to s ním nakonec dopadne...


Jinak...asi už mě tady lidi znaj;) Včera jsem mimo jiné dostala placku "All men are bastards" a dvě tabulky velmi výživné čokolády:)

Budu si muset celou dobu pořád něco psát, protože abych sedmnáct dnů neudělala ani čárku, kromě eseje na seminář z globalizace, tak to se mi určitě nepovede. Bouchla by mi hlava, nic bych si nepamatovala, všechny myšlenky by byly tam vevnitř, takže by mě bolela, ale nemohla bych je z tý hlavy dostat, protože bych už pro jejich natlačenost ani nevěděla, jaká je jaká...


Přátelství se má spíše pozvolna rozvazovat, než trhat. (Marcus Tullius Cicero)

-ehm...TRH!