Studentsko-čokoládové zamyšlení plné asociací a mého černo-černého tunelákového pitvání;)

Čeština se mi tento rok už opravdu znechutila. Bereme to samý jako v pátý třídě, moje slohy jsou moc dlouhý, po dlouhý době jsou tu ZAS diktáty, máme zajímavou a zvláštní paní učitelku a po dnešku se k tomu všemu přidala ještě "skvělá práce ve skupinách"...lépe řečeno ve dvojicích, jejichž rozdělení bylo více než podivné...:/

Nápad to určitě nebyl špatný, ale měl pár zádrhelů, keré by se určitě daly domyslet...
1. Proč zrovna Studentská pečeť??? (nakonec jsem přišla na to, že ve mně vyvolává nějaké asociace...i když kupodivu vůbec ne čokoládové)
2. Učitelka (ehm...dobře, to se asi dost dobře změnit nedá...;) )
3. Následná skupinovo-dvojcová práce (stačilo by trošku citu (?), neříkat klíč, podle kterého se máme rozdělit, ale když už si to tak přála, měla nás rozdělit sama...)
4. Někam se mi trošku ztratil význam celé této hodiny... (byl to sloh...možná, že to nevyšlo jenom díky naší třídě...)

Takže položila na lavici doprostřed třídy tabulku Studentské pečeti. Takže řekla: "Takže dobrý den..."-ehm...češtinářka a začíná hodinu "zakázaným" slovem;D. No...a pak zadávala kategorie a stopovala čas...Nesnááášim stopování času. Když něco dělám, tak nesnášim limity počtů slov a stopování času. Já vim: "Je to důležitý...umět si utříbit myšlenky a shrnovat věci, zjednodušovat...", ALE když to má bejt JAKO ODE MĚ (né od Máji, Marušky, Marie, Mary, Marí, Mařeny...nebo tak..., ALE ODE MĚ!!!), tak musím mít čas, málo nebo neomezující limity a trošku chuti. Jasně...na tomhle mi tolik nezáleží...je to jenom čeština, ale v tom případě se můžu na matiku s fyzikou vykašlat, protože čeština bývala donedávna jedním z mojich oblíbených předmětů.
Takže ona nám zadala kategorie: Popis, Porovnání, Asociace, Aplikace, Analýza a Vyhodnocení... Jak už je u mě normální, vložila jsem do toho zas Máju. A Mája psala...ke každýmu bodu a klidně i po časovém limitu:D ...a skoro pořád (dobře, úplně pořád...samý subjektivní a snad i objektivní pocity a zážitky...).

Nejdřív mě na Studentskou pečeť nic nenapadalo, ale pak se vynořily vzpomínky. Ta historie, kterou si skoro vždy pamatuju do puntíku...včetně barvy povlečení nebo trička...a ty datumy...(mám ráda i dějepis:) ehm...s panem Sokolem:o) )

Při POPISU se mi vybavil stříbrný alobal plný zvláštního želé a skvělých buráků prolitých, na české poměry, celkem kvalitní čokoládou.
Uvědomila jsem si, že ji znám už od svých školkovských let. Ten obal znám z cest do školky a na kroužky. A po plavání, když jsem byla unavená, tak mi pečeť dodávala energii.
POROVNÁNÍ ve mně vyvolalo docela čerstvé vzpomínky na nekvalitní čokoládu z adventích kalendářů, takže jsem porovnala obsah kakaa v pečeti a tlustém červeném pánovi. Znova jsem se taky utvrdila v tom, že jestli je pro mě nějaká česká čokoláda opravdu ČOKOLÁDOU, tak je to čokoláda na vaření. Možná i proto, že je echt, že mi jí nosívala Míša á taky proto, že mi byla darována někým (TEN obal jsem si schovala), na koho ať chci nebo nechci neustále musím myslet. A dneska ještě extrémněji než jindy...díky dvojcování:(. Taky jsem porovnávala typičnost složek čokolád...a došlo mi, že pečeť bude nejtypičtější tím želééé:/ :) ;)...
ASOCIOVALA jsem si cestování s mámou v autě. Její slabinu, tzv. "neviditelné mlsání". A taky to, že jsme si možná v něčem podobné. Legračně jsem se pomocí všemožných asociací dostala od čoko-pečeti přes cestu autem až k tomu, jak jsme spolu s mámou ještě vycházely a dokonce, jak jsme spolu malovaly...
Dokázala bych pečeť APLIKOVAT k částečném "jakoby-odzbrojení" mojí máti???Možná by si aspoň na něco vzpomněla..., i když je pravda, že ona si nic nepamatuje, když to zrovna není to, jak jí bylo ukřivděno nebo že jsem něco ztratila a tak... Aplikovala bych ji taky k přeslazení pusy a vnímání želé. Nic víc, nic míň...žádné uklidnění nervů...leda tak ještě energie...Je to čokoláda, ale pro mě ne...
První věc, která se mi vybavila u ANALÝZY bylo želééé...Oříšky, který mi chutnaj...Hrozinky, který nevnímám...a želééé!!!To, že je pečeť asi moc tlustá, protože tenčí by působil daleko vznešeněji;)
Všechno jsem VYHODNOTILA tak, že mě dobíjí energií; vyvolává vzpomínky a je hrubá, tlustá, sytá a přeslazená (želééé;) ), ALE má něco do sebe...a taky to želééé;)
Je to taková čokoládová nečokoláda...JE a NENÍ. Je něco zvláštního (pro mě). Staré kouzlo a unavené pohledy. Zkoumání šuplíčku v autě, jestli tam ještě není...a následné odhalení několikrát rozteklé a zase ztuhlé čokolády(?)...nééé želééé!!! Prostě to není ČOKOLÁDA ALÁ MÁJA:)

No...a když jsem tohle tak nějak dopsala při češtině, bylo nám oznámeno, že si máme sednout s člověkem, s kterým se tolik nebavíme a moc se s ním nekamarádíme...Byla jsem domluvená s Anežkou...nic proti sobě nemáme, ale moc se neznáme. No...a v tom si ke mně přisednul někdo jinej. Trošku jsem se ulekla...Nepromluvili jsme zas ani slovo...Bylo to podivný...Teď se zas trapně snažím přjít na to, co mělo tohle gesto znamenat...Buďto chtěl doslovně dodržet zadání češtinářky (což by ale nedělal, kdyby mě fakt nesnášel...takovej neni...to by nepřenes...) nebo přesně ví, co na mě platí...(ehm...to ví určitě...jak jsem si všimla...) nebo chtěl ukázet, že jsem mu FAKT LHOSTEJNÁ a nebo...takové to malinkaté světýlko v černo-černé tmě..., že by náznak komunikace???My jsme se fakt ale ani trochu nebavili...hmmm... a to mi celý den vrtá hlavou...prožírá mi to hlavu skrz na skrz...moc si to beru...

Ještě jsem chtěla psát o tom, jak všechno odkládám, o tom jak je to vlastně všechno jinak a jak bylo včera odpoledne až večer a taky o našem dějepisu, dějepisáři a o tom, jak je pro mě ztělesněním Malého prince...a taky hlavně o TOPENÍ a o tom, že VLASTNĚ NEVÍM, JAKÉ MÁM JMÉNO...(to už jsem mimochodem naznačila i v tomhle článku...)
Já tu svojí hlavu a myšlenky docela slušně nestíhám:D
JENOMŽE: Bude večeře a už to mám zase strašně moc dlouhý...Tak mam aspoň pořád něco hlodajícního v hlavě, no...


Jak je možné, že i když mi nikdo nerozumí, tak mě mají všichni rádi? (Albert Einstein)

-hmmm...já nevím, no...Vždycky se mi zdá, že mi snad někdo rozumí...a pak..., ale třeba jo, no...Mno...a bez POCHOPENÍ jsem snad úplně nezůstala...
...a hlavně: VŠICHNI???!!!???