Takhle to vypadalo včera:
Když už jsem si jista, že ten podivný a nepříjemný pocit (bolení) na spáncích není možno napravit paralenem, vím, že by mi pomohlo, kdybych se vybrečela...ALE ono to nejde!!! Tenhle pocit je asi jeden z nejhorší...A co teď??? Odpovídat na neustálé dotazy, které pramení jen z toho, že nemáte pusu od ucha k uchu v křečovitém úsměvu? Nebo nasadit maskoida? Ten odporný Disneyovský ksichtík šťastné Popelky, která je navíc neskuteně dobrosrdečná a hodná a tak??? No...a nebo se můžu zavřít v pokoji a nevycházet...(to je tady ale dost těžko možné...).
-když jsem tohle přečetla své spolubydlící, řekla, že je to depresivní jak něco..., ale když to vystihuje to, co teď přesně je, proč nenazývat věci pravými jmény?
Hůůůhůůů...hučí mi v hlavě...je to odporný! Dneska jsem si lehla do parafínovýho zábalu, zavřela jsem oči, použila část Silvovy metody a byla jsem v "hlubší hladině mysli;)". Né...prostě jsem nespala, ale zas jsem neměla jenom zavřený oči...Něco mezi tím...Nevnímala jsem okolní svět, jenom hučení opodální výřivky, ale přesto jsem nespala... Tohle se budu muset naučit praktikovat i tady a kdekoliv jinde, protože by se mi to celkem šiklo.
...
Kdyby to šlo, tak by mnou prošel a ani by si toho nevšimnul…
Myslela jsem si, že už mi to nemůže nic udělat…a teď najednou bum! A já si říkám, že už se fakt asi můžu jít zakopat a zahrabat. Jo… už i on, už i on.
On všechny tak strašně miloval v září;) Smůla ale je, že si myslí, že je mu ubližováno…dobře,možná, že teď někým jo, ale předtím ne a předtím ON UBLÍŽIL!
Došla mi všechna energie,chybí mi síla, nevidím světlý body…zdá se mi, že dřív či pozdějc už mi ta moje šílená hlava musí prasknout! Hrůůůza!!! Áááááááááááá!!! No cement…nic…není z čeho stavět!
Já chci tak strašně moc brečet, a ono to nejde!!!
Zas ten můj zoufalej výkřik…jéžiš…do hááááje, do prčic! Ještě dál!!! Hodně daleko!!!
A dneska:
...smích, smích a smích...s holkama, nad matikou (FAKT! i nad matikou!!!), občas zoufalý pohledy...(to zas jo, no...). Pak kavárna s čokoládou...celý večer jsem byla více méně asi se třema lidma a bylo to moooc fajn:) Drbání, kecy, kecy a kecy...Hej, to je good:)
Jo, třeba je ten úsměv chvílema křečovitej, půlka výrazu je přetvářka a já jsem maskoid, ale je to fpohodě. Nebo snad aspoň navenek;)
Víc se o dnešku napsat nedá...Dozvěděla jsem něco o skrytém sukničkáři, který prý vůbec není skrytý;D :( , ale v mých očích vypadá docela nenápadně...a já ho mám tak ráda...moc:(( Neva asi jsem o nic moc nepřišla, když se to tak vezme, tak vlastně "jenom" o skvělýho kámoše, někoho, ko mi pomáhal (snad občas i já jemu...), někoho, komu jsem věřila...prostě o dalšího ze skvělejch kluků...Já bych chtěla zpátky toho KÁMOŠE!!! Nic víc, ale nic míň:´(
Zítra odjíždím na "superhyperaktivní výlet se třídou". Vrátím se v úterý večer, nejspíš s naprosto zničenou nohou a s tím, že budu mít strašně moc úkolů...Jsem fakt zvědavá, jak to stihnu, ale nevadí;) Po dnešním rozhovoru s matkou, kdy jsem se jí snažila přiblížit a vysvětlit (vnutit, přesvědčit) svou teorii o učení fyziky to vidím tak 50:50...Bude naštvaná, ale snad si konečně uvědomí, že s tím nemůže nic dělat. Když mi fyzika s příklady o zanedbání tření (tím si neříkám o ty, kde se tření nezanedbává;D )připadá zbytečná a stupidně na nic, tak jí prostě jenom kvůli tomu, že se mi nepovede pár testů, nebudu věnovat hafo času. Prostě se budu muset spokojit s takovým výsledkem, který mi je souzen a ještě budu mít čas se učit to, co považuju za daleko důležitější (což jsou všechny ostatní předměty kromě výtvarky a tělocviku:) )... -přesně toto moje mutti nepřijímá (je to slyšet i z toho ticha, který zní do telefonu, když ji svými nezvratnými argumenty dostanu:) )
-nějak si dneska nemůžu odpustit ani jeden z těchto dvou citátů...a to možná i kvůi tomu malinko křečovitému smíchu na tváři:)
Největší předností milenky je, že se s ní dá mluvit o všem. Zkuste si s manželkou povyprávět o nedostatcích své milenky! (Gabriel Laub)
-stalo se...všechno je možné...
Ženatý muž může mít dva nebo tři mimomanželské poměry, tři však je absolutní maximum. Pak už se dá hovořit o podvádění. (Yves Montand)
-:D:D:D Uááá;) no nééé!!! To jako bych snad i někoho slyšela mluvit:)
Žádné komentáře:
Okomentovat