O prokletém pozemku...Dneska se koukám jako Božka Němečková...

Jak mi poradila babička už mnohokrát, mám se na všechno, co mě trápí a štve (ale podle mě i na to, z čeho mám radost...;) ), podívat z pohledu třetí osoby. Ať si prý třeba předtavím, že jsem nějaká Bóža Němečková...;D a koukám se na malou Marušku s těma jejíma bolístkama a trápeníčkama...(A PAK SE TOMU PREJ MŮŽU ZASMÁT, ...SNAD;) )
Dneska jsme se vrátili ze třídního výletu. Do školy se nám nikomu nechtělo, ale jakmile jsme sem přijeli, alespoň já jsem zjistila, že to třeba nebude taková hrůza. Všechno jsem vybalila, byla jsem moc unavená a nesoustředěná na to, abych se učila nebo snad dělala cokoliv do školy, takže jsme probrala první dojmy a pak jsem se přemístila do spoldy. Začaly se mi zavírat oči a neustále jsme si připadala, jako bych byla třetí člověk. Poprvé, co jsem se tak fakt i cítila. Dívala jsem se na to všechno z vejšky... A ten výlet mi nakonec asi i v něčem pomoh´. Zas na něco koukám jinak...a mám tu naší třídu ráda, takže mě mrzej ty zlý chvilky. Kluci večer uvařili polívku, takže jsem si ještě před odchodem do pokoje hodila něco teplýho do žaludku a vlastně celou dobu byla většina kluků strašně hodná...nejsou to grázlíci;)

Nicméně i na výletě jsem měla těžké i lehčí a veseljší chvilky a ještě všelijaké možné i nemožné. Vystřídalo se snad všechno. Chvilku jsme s lidma být chtěla, chvilku ne. Chtěla jsem něco dělat, ale pak se zas válet. Pomáhat a být milá, na všechno kašlat a nic neřešit. Smát se, brečet. Poslouchat IPod, zpívat si...Dokonce přišla i chvilka, kdy jsem měla pocit, že si obuju sněžnice (což mi radil tatínek asi před rokem na horách, když už jsem měla absťák;) ) a poběžím do Prahy směr Bílá hora. Všechno bylo završeno tím, že jsem chytla psací a hlavu-vyčišťující náladu, kdy jsem musela všechno napsat, vybarvit, nakreslit či jinak ztvárnit...: - tohle jsem napsala 10.prosince06:

Poslouchala jsem Plíhalovy texty, abych se pokusila navodit změnu prostředí...trošku mi to pomohlo. Nastalo tak trošičku třídní psycho a tak...

Pár věcí, kvůli kterejm jsem nebyla v pohodě. Ještě nikdy jsem s naší třídou nezažila takovej divnej pocit. Bolí mě hlava a hlavně vůbec nemám chuť se s nima bavit. To je mi líto. Buď se to oni snažej nějak přebít a nebo mám snad ten pocit jenom já, ale nějak je to divný.
A...XY...tak to radši NO CEMENT:( Řekla bych, že po zastavení stavby byla nakonec novostavba bez základů vybourána a parcela (pozemek) je v pronájmu. Neustále se snaží se prodat. I těmi nejzoufalejšími způsoby...reklamy jsou vskutku obrovské..., ale něco tam nehraje. Pozemek má svou duši a minulost...zakoupil by si ho možná někdo, kdo by byl ochoten napravovat, nevidět a respektovat chyby v územním plánu, které by se při jeho působení stávaly kladnými a měl by ho rád. Pozemek by se musel ale taky trošku přizpůsobit.
Tak snad po nějakých erozích půdy a opravách by ČASEM mohl být jedním z těch dokonalejších. Šrámy nikdo nevymaže. V archivu katastrálního úřadu jsou všechny tyhle věci uvedeny.
Stejně na tom pozemku něco je...možná, že k němu mám nějakej hlubokej citovej vztah. Třeba jsme si k němu nějakým záhadným způsobem ( ;D ) vytvořila pouto. Nevím, jestli bych na něm hned stavěla, ale postačilo by si postavit stan. A nebo prosím, kámoše!!! (mimochodem: Nechci zničit další přátelstí!!!) Chybí mi to...označil se za soukromý pozemek a už si dlouho nemůžu jen tak vyjít na procházku do jeho zákoutí a za všechny stromy a keře...Vylézt do jejich korun a podívat se dolů...pohrabat listí, a to jen tak;)
Občas mohu přijít zamést chodník po těch, co si ho chtěli koupit a oklepali si zablácené boty... To se hodí, ale pozemek to neví...(Co by za to dal??? NIC?!?)

- Tak tohle jsem napsala a při tom jsem poslouchala toho Plíhala. Dokonce jsem si k tomu ještě stihla kreslit obrázky, který mi zrovna proletovaly hlavou...(srdíčka, srdíčka s otazníkama, srdíčka s rohama a se svatozáří, andílci a čertíci, falešný úsměvy a symboly...mezi nima třeba i plánek pozemku - včetně zadních vrátek, která jsou jen těžko viditelná...když už je uvidíš, dá velkou práci se k nim dostat, a každému se to nepovede...)


Čím více jsme zamilováni do své milenky, tím blíže máme k tomu nenávidět ji. (Francois de la Rochefoucauld)

-really?!?