Čtvero ročních období lásky:o) Řetízkáč a všechno na mě padááá...

Pocit, že se mi podlamujou kolena, zatočení hlavy jako na řetízkáči...a tentokrát jsem si neříkala, že nesmím spadnout dopředu, protože tam někdo leží...Včera jsem večer prostě spadla na svojí kolejní postel, hlava mě bolela tak, že to ani popsat nešlo a řekla jsem, jestli by nemohla přijít sestřička...Přišla, podívala se na mě, chvilku se mnou povídala, podívala se na stůl na tu fialovo-bílou krabičku se zelenejma práškama, lekla se, vzala mi ty prášky, povídala se mnou, dala mi ibalgin, uvařila čaj a nechala mě spát. Ještě jsem si uvařila čokoládovej puding. Ne, ty prášky nebyly prothaziny. Bylo to zas něco jinýho a nevzala jsem si jich moc ani jsem se k tomu nechystala. Jenom jsou silný, takže je budu dostávat na příděl... Zeptala se mě taky paní sestřička, jestli náhodou nemám pocit, že na mě všechno padá, zavaluje mě to a já to nestíhám házet pryč, tak si to nechávám v hlavě, na hlavě a nebo to tlačím před sebou...Řekla jsem, že má pravdu..., že přesně takhle a ještě hůř se cejtim...
Po včerejším nočním rozhovoru mi bylo dneska dovoleno celé dopoledne ležet na marodce a spát... Chvilku si se mnou povídali, pak mi dali nějaký prášky a asi 4 hodiny jsem spala...Pak přijela máti a všechno to začlo...Napjetí ve vzduchu, nepříjemnej tón, neustálý příkazy a vysvětlování...V autě se to jako vždy ještě víc zhoršilo...a teď už jenom čekám na to, kdy vybuchne táta, kterej před chvilkou přijel domů z Bratislavy.

Zamilovanost dokáže s lidma dělat šílený divy. To pak věčně vážní samotáři nasadí úsměv a stanou se z nich milí celkem komunikativní lidé. Právě jsem svědkem druhého takovéhoto úkazu. V jednom jsem byla hlavním aktérem, teď vidím ten druhý z úplně jiného pohledu. Je to strašně legrační. Změna ze dne na den, která je čím dál tím víc patrná a strašně moc hezká. Předtím mi všichni říkali, jak je to změna k lepšímu...teď to můžu začít cpát taky někomu já:) To je tááák hezký:o) Mno...nééé! Nezávidim;) Nechutný zabouchnutí; psaní básniček; odpočítávání času, který zbývá do konce víkendu, nemluvení o ničem jiném...a k tomu úsměv na tváři. Takový zasněný výraz s pohledem do budnoucnosti. Čistá tvářička... Krááása... Snad se mi něco takovýho ještě někdy přihodí...Je to hezoučký:) Pan Jesvel, z tý knížky co jsem četla...tak ten si hledal lásku jenom na zimu. Teda..., on si ji nehledal, protože by ji na jaře musel opustit... Ftipný...:D
A k tomu ještě dneska na vánočnim představení v divadle hráli Pomádu:D "Letní láááska...nečekanááá!!!" Mno...ta zimní i ta letní láska se ke mně hoděj... Pan Jesvel i Denny;D "S létem skončil...i příběh náááš...Řek´ jsem ve mně, přítele máááš...atd..." Mno...říkat se dá hodně věcí...i FOREVER:D
Mimochodem, mám pocit, že podzim a jaro jseou diskriminovnány. V lásce určitě a v ostatním možná taky...Láska v zimě zahřeje, letní láska..., ale žádná podzimně profučená ni jarně zelenající není...Stejně je na tom jaro díky období říje líp..., ale mělo by se stím něco dělat...Nu což, počkám do jara...třeba se ho pokusím nějak vyzdvihnout:D:D:D a nebo až do podzimu???A není to jedno???


Ten, kdo nemiluje, bývá milován a ten, kdo miluje, bývá po zásluze zklamán

- ;)

Stačí chvíle k tomu, abychom se zamilovali. Někdy však nestačí celý život, abychom zapomněli.

-staré, pravdivé...co k tomu dodat...Nezapomene snad nikdo...jenom už pak vzpomíná rád a na ty hezčí věci:o) ...zrovna včera asi snad někdo vzpomněl:)

Ten, kterého milujeme, je jediný nebezpečný protivník. (Louis Aragon)

-ehm..., že by? Mno...pěkný...