...zase jsem jako neposlušná holčička psala do noci;)Tak takhle nějak to bylo...:´( :
Sedí "to" vzadu v autě. To auto je veliký, krásný, naleštěný stříbrný a s televizkou;) "To" se v něm krčí. S velikou taškou na klíně, zabalený v kabátě si pobrukuje svou oblíbenou písničku, která se lyne ze skvělého sound systému. A tam vepředu sedí velký šéf. Udává rozkazy, je na něm znát, že je nervózní před cestou (i když si to nepřipouští, jede přece už po stokráté). Rekapituluje celý víkend. Co se mělo stát a nestalo, jak se kdo choval a další... Vedle něj sedí uzlíček nervů deformovaný svým "povláním nepovoláním", který zarytě mlčí. Za uzlíčkem nervů sedí na vyvýšeném místě kousek čistoty. Kousek čistoty s tmavě modrou čepičkou a výrazem:"tak už zas...". Jenom přihlíží a přislouchá tomu, jak "to" poslouchá, co všechno bylo špatně, co se všechno nestihlo, jak je neslušné, sprosté a nevychované, a že všechno špatné je jeho vina. Pan generální se vzdává veškeré odpovědnosti a dodává, že na nadřízené a celkově na všechny lidi u přepážky by se mělo mluvit nahlas a zřetelně. Nevšímá si přitom své vlastní nahluchlosti a přidává "tomu" (jeho podřízené) další chyby a nedostatky. Předá peněžní obnos, zachová se jako osoba cizí, spojená s "tím" pouze pracovním poměrem, prohodí frázi: "Užij si to!" a odjíždí. Kousek čistoty se loučí objetím a uzlíček vynervovaná sekretářka "tomu" nadřízená dá křečovitý rodinný polibek se slzami v očích a podivným objetím. "To" z toho má hlavu k prasknutí a jen těžko zadržuje slzy. Vždyť jsem jejich dcera! A z toho navoněnýho autíčka jsem měla sto chutí vyskočit. To bych radši jela starou škodovkou, v které bychom si všichn čtyři jako dříve prozpěvovali Nohavicu! Přece to byl takovej tlak! Celej víkend to bylo ve vzduchu...někdy upustili trochu víc, ale celou dobu to tam bylo...Teď jim asi došlo (panu řediteli), že za chvilku vystoupím...musel(i) to pustit všechno najednou a přesně do toho jednoho tmavého koutku na sedadlo černých myšlenek a bolavé hlavy...přesně tam, kde se ani po většinu času oblíbená sekretářka nemůže zastat...
Tak co na to říkáte???
Měli jsme na češtině napsat nějaký popis. Cca. v deseti minutách. Já jsem si vybrala popis osoby (počítala jsem s popisem charakteru, který mi byl ale nakonec odepřen...prý až příště...) a můj spolužák si vybral popis pracovního postupu. Prý: "Jak opravit píchlou duši..." Nejdříve přečetl nadpis a pak se odmlčel. Věděla jsem, že od něj můžu čekat jenom duši od kola, ale přesto se mi jako první vybavila duše jako duše;) Jako lidská, jako moje...jako ta píchlá...Ta už je ale propíchaná skrz na skrz a různě poslepovaná. Jedním pojidlem jsou babiččiny slůvka, něco obstarala Míša...a něco zas čokoláda...
Píchlá duše se má prý odmotat z kola a ponořit do vody...tam kde vycházejí na povrch bublinky, tak tam je díra. Díra v duši... Když ponořím svojí duši do dobré nálady, najednou začnou vycházet negativistické bublinky. Někdy nestihnu zjistit odkud a ony pohltí smích...a někdy to zjistím, ale co s tím? To už spolužák nedočetl...Zazvonilo! Všichni si začli balit věci...učitelka neměla šanci třídu uklidnit. Stejně to Míra v těch deseti minutách nestihnul dopsat...Kdo by taky mohl v deseti minutách navrhnout plán opravy píchlé duše? Jo, je pár lidí, kteří mají tu schopnost, ale jak dlouho vydrží? (Oblíbená písnička mého otce: "Poslednííí cigáááro, nic není na stááálo..."). Většinou to dopadne tak, že pak zazvoní a vy musíte utíkat. Teda aspoň já...Hned je zas něco nového, a to jste ještě nezjistili, kde přesně je vaše duše píchlá, a jak ji opravit...
A dneska večer schíza. Kecala jsem s holkama...o blbostech. Myslím, že jsem do naší rádoby vtipné, ale místy spíš zoufalé konverzace vnášela svoje střípky pesimistické relismu, zdeptaného životem a víkendy. Zajímalo by mě, jak bude probíhat tento týden... Na nic se netěším. Mám plnou hlavu tamtoho člověka a sebe (a černých myšlenek s depkama)...radši už při tom ani nemyslím na naše (teď zas spíš na otce...). A ještě se obávám našeho skvělého třídního výjezdu. Střed pozornosti, který více méně absolutně nebere jenom jednoho člověka...a to je hádejte kdo? JÁ!
Nikdy nebuď tak intimní s přítelem, aby ti mohl ublížit, kdyby se stal tvým nepřítelem, a nikdy nejednej s nepřítelem tak špatně, aby se nikdy nemohl stát tvým přítelem. (William Somerset Maugham )
-hmmm..., že by pozdě? Ale bylo by to pak jako fakt PŘÁTELSTVÍ, kdyby toho nevěděl tolik, že mi může ublížit?
Vždyť: "Nejsnáze se ubližuje těm nejbližším..."
Jinak ještě něco:) : Všechno nejlepší;) !!!
1 komentář:
Ty bláho.. Nechápu, fakt nechápu.. Ne jako, že nechápu, jako nechápu, ale nechápu jeho.. Fakt ne..:) Nevim.. Myslim, že by se našlo spousta lidí, kteří by měnili.. Doufám, že pochopíš:)
Okomentovat