Trapný NIC a jeho oáza...

Tak se tady už zas zobrazuje pondělní datum..., ale tohle je ryze víkendově nedělní;)!!!

Přijela jsem sem, do oázy velkého NICky...Nic tady necejtim, nic mě tady "nebere", nic..., nic..., nic...
Dneska jsem poprvé hned po příjezdu zalezla do pokoje, a když nepočítám jeden vpád do spoldy (za účelem zjistit:"Je tu někdo?!?"), byla jsem v pokoji až do půl osmé, než přijel bus s těma, co nejsou tak blázniví jako já a raději zůstanou o 2 hodiny dýl v Praze...
Jinak...o dnešním večeru se dá říct "NIC". Nic mi nedal, nic mi nevzal, ničím mě nepobavil...když nepočítám velmi trapnou mini procházku za plotem. Jedly jsme kostky cukru a nevím, na co čekaly tamty dvě, ale já jenom na projití osoby "IJ". Takže pak už mi byla zima, opravdu trapné projití jsem měla za sebou, a ještě trapněji jsem zalezla dovnitř a koukala na trapnou soutěž v televizi...Oh jééé, jak já jsem jenom trapná...

Dneska jsem si po cestě z Bratislavy povídala s babičkou. Stejně jako při cestě tam, ale tentokrát o dvě hodiny déle, jelikož jsem nespala. Ona mi řekla svoje dojmy a pocity z víkendu, já jsem jí řekla svoje niterní prožitky z toho o den prodlouženého volna a došly jsme k tomu, že jsem se celkem držela, protože do mě bylo z otcovy i matčiny strany neustále rejpáno..."Aspoň si zažehlíš! Tady máš těch deset košil!", "Mohla by sis po sobě aspoň někdy uklidit!", "Klidně zavolám vychovatelce, ať zkontroluje, jestli máš zimní boty a jestli je mít nebudeš, tak tě z tý školy okamžitě vezmu, protože to svědčí o tom, že tam nemůžeš sama existovat!"...a řvali a řvali...(teď mě to úplně nutí napsat něco jako:"A dobře se jim řvalo...";D)Kde se ale jejich řev a neustálá kritika mojí osoby snášely nejlépe, to byla čokoládovna...Po procházce zmrzlou Bratislavou, kde jsem se stačila dozvědět něco o tom, jak jsem nezodpovědná sestra, když bratrovi nezapnu bundu (mimochodem, znám lidi, kterým když zapínáte bundu, oni si ji pak sami naschvál rozepnou-nevím jestli proto, že nemají rádi zapnutou bundu (u krku) nebo proto, že chtějí abyste ji ještě jednou zapnuli...;) ) a taky o tom, že řev je VELMI důležitou součástí výchovy, protože děti si s jeho pomocí daleko více zapamatují, jsou zastrašeny a bojí se... jsme se odebrali (i s babičkou, která si dala kafe:D ) do čokoládovny.
Všechny možné druhy čokoládových bonbonů ve vitrínách a vůně horkých čokolád...to ve mně evokuje něco dokonalého, ráj a tak... (ještě by to chtělo tu rodinu pohodu:D:D:D) ...Dala jsem si horkou 70%ní čokoládu, postavili přede mě šálek a já jsem si to maximálně užívala. Přesně v tu chvíli mi žádná ta pitomá rýpací poznámka nemohla zkazit tuhle ani vteřinku....Nááádhera:)
Po tom, co jsme v pátek byli ve firemním obchodě švýcarských čokolád Lindt a já jsem si tam koupila jedinou tabulku, kterou ještě k tomu šetřím jako překvápko, jsem se zabořila stříbrnou lžičkou do naprosto unikátní choco:)

A tak jsem si dneska zabalila všechny věci, snědla oběd, pohádala s s máti i s fáti a prokecala celou cestu vlakem. Přijela jsem sem, tady jsem si potrapčila a teď, takhle pozdě v noci, píšu na blog a strašně hrozně moc se těším, až se zas bude něco dít...V tomhle velkym nic bude zlomovej jeden den a pak víkend:) Juchůůů, víkend:) Konečně!!! Míša, akce, cokoliv!!! Prosííím!!! Ať už je sobota;)!!! A nebo aspoň úterý večer, kafe a čokoláda a oslava výročí!!! (trapááárna;) )Juch! Juch! Juch! Sakra, proč cejtim takový NIC! Už se mi nechce nic si doma žehlit (a to v obou slova smyslech!!!), žádný vztahy, protože chci bejt JÁ...řikám si, že se mnou nikdo nepůjde ven, protože mě všichni znaj..., takže se jim nemůžu divit, že se toho vyvarovávaj...


A s mámou? Mámě říkám...

Pláčeš pláčem nad cibulí
a umíš jen slibovat
a nemáš na tváři uhry
a nechceš mě litovat

Já pláču i bez cibule
nevím ale z kterých míst
duši jsem tu neviděla
o ostatním nevím nic

Teď však začínám mít jasno
a nemám to z tabule:
duše není žádné krásno
duše to je CIBULE

-přísahám, že tahle básnička vystihuje všechno! A dokonce i to, že jsem dneska musela loupat cibuli!!! Fakt!!!