Jéje, spolubydličné úvahy...a domů?!?

Tak jsem tady v té NIC oáze zase skoro pět dní. Zítra bych měla jet domů. Každopádně se budu muset sejít s máti, protože musim k nějaký doktorce..., ale obávám se, že to bude při nejmenším "velmi zajímavé". V úterý byla připravena čokoláda...nebyla uplatněna. Výročí proběhlo, takže už je to rok. Je pravda, že mi je teď pořád zima...byla jsem zahřívána, no;D ... Zařvala jsem si pod TÍM stromem v sadu, snědla jsem kus tý oříškový čokolády (v plánu bylo, sníst ji celou, ale něbyla chuť!!!-asi poprvé!...byla jsem tak vynervovaná, že jsem ani na choco chuť neměla:/ ) Bohužel jsem tedy v úterý ani na blog nic nenapsala, takže to, co jsem všechno chtěla, napíšu teď. Hlavně tohle: Chtěla bych se omluvit tomu, kdo sám ví, že je to pro něj...(i když to tu už asi nečtě...). V červenci ještě četl... V pátek 28. července06 jsem na blog napsala NĚCO, čímž jsem se chtěla dalšího NĚČEHO zbavit a současně NĚKOMU ukázat, že ho mám ráda...Mno...nevím, jak to zafungovalo na toho NĚKOHO, ale vím, že to bylo špatně, a že jsem to tak silně zas nemyslela...Takže: Promiň...já...zas jsem měla nějakej podivnej úletovej večer a divnou náladu a tak...to se sice asi nedá, vymlouvat se na tohle, ale nevadí. Nejenom pro mě by bylo fajn, kdyby komunikace tak ukrutně nevázla... (ehm...a to s tou komunikací vlastně může platit i pro toho NĚKOHO:D )

Na půl uklidněná, napůl zneklidněná...bojim se, jsem vynervovaná a vyklepaná. Domů se mi nechce, vůbec nevim, co bude...o tom ani nemůžu psát. Hádky se neustále stupňovaly a stupňovaly, až jsem to nevydržela, takže teď už se od toho distancuju a snad mi někdo pomůže začít všechno pomalu řešit...(jen aby se s tím smířili...)
Otázka: "Můžu pro tebe něco udělat?" Odpověď: jo, tak odpověď přišla..., ale nevím...stejně to nepomohlo, s tím totiž já nemůžu nic dělat...Fakt bych ale pomohla jakkoliv. Aspoň, že vím, jak na tom je (zhruba). A doufám, že bude brzo zas všechno trošku víc v pohodě. Snad tomu můžu věřit... Co jiného mi zbývá??? Ale snad malinko podporuju, no...i když...co já zmůžu? Jsem přesně ta pravá;D...Labilní osůbka...a ještě tááák ukrutně malinká. Ehm...byla bych moc ráda, kdybych si mohla aspoň myslet, že vykouzlím malinkou radost, že si na mě někdo vzpomene, a že trošičku podpořím...jenom bych nerada byla víc otravná, než milá...

V pondělí jsem uvažovala o vznicích:) Vlastně v menší, čí větří míře už nějakou dobu objevuju a nebo se je marně snažím poznat a najít...Skoro nevědomky, ale už dlouho...To, abych o nich začla uvažovat psaně, tak to ve mně podnítila diskuse ve třídě, kde jsem se dobraly k závěru, že všechny vzniky a počátky jsou strašně složité.
Takže moje vzniky:

• Vznikal jsem já
• Vznikají rodinné hádky
• Vznikají různé teorie v mojí hlavě a drby kolem mě
• Jeden určitý Vznik, na který jsem se dokonce ptala toho, kdo ho se mnou Vzniknul-ptala jsem se dvakrát...ani jednou jsme nedošli k žádnému závěru...možná, že to pro nás ani nebylo důležité, ale fakt by mě to zajímalo...
• Vznik, který jsem uctila tento týden, ale sám o sobě Vznikl už dááávno před tím (zajímalo by mě JAK)
• ...a spousta a spousta a ještě větší spousta dalších...

Středa odpoledne s babičkou, která byla smutná z naší rodinné situace, do ruky mi píchli žlutou zimnici (bolí mě ještě teď...), a pak jsem byla vyzvána nechat si taštičku na památku...a 99%překvápko snad potěšilo. Já jsem byla ráda a trošku jsem si oddychla..., i když teda nevím, jestli je zrovna teď čas na to, oddychnout si...řekla bych, že ještě zdaleka ne:(

Přehodnotila bych jeden citát: Je jednoduchý i těžký být sám, ale je těžký a nááádherný být s někým...

Mimochodem, co to znamená, být sám? Jo, nejsem sama, ale v tom jednom určitém smyslu jsem...

a TEN s TOU...a TÁMHLETEN s TÁMHLETOU...a TA s TIM...a TIHLE SPOLU...a JÁ se svejma divnejma a nudnejma kecama, slohama a úvahama...Třeba existuje KDOSI...chtěla bych toho KOHOSI poznat (slovo "kohosi" používám z úvahy mojí spolubydličky:), která tady mimochodem teď bohužel není:( )

Dlaší ze spolubydličných úvah:

• Momentálně nemáme žádněj EXIT!
• "Proč?" - tak to už moc lidí nezajímá...
• Nutnost zakrývat všechno kecama-MASKA
• Je těžké udržet si nezranitelnost...

SPLYNUTÍ MASKY S TÍM, CO JE POD NÍ...-bez masky nejde přežít, ale s maskou nejde žít!!!

Prospala jsem kus dne, byla mi zima...večer jsem si tak různě povídala, pozorovala a bylo mi pro změnu všechno jedno...Jenom se bojim... Uvařila jsem si čaj, vzala si noční obleček a mikinu...píšu...podpůrnou smsku na dobrou noc (pro mě podpůrná, tak doufám, že i na druhé straně:) ), na blog...do svojí hlavy...a přemýšlím...Co by kdyby...Jestli, když...Jak to všechno dopadne?

O kom je řeč?

Říká babička vnučce:

ty máš problémy

Říká vnučka babičce:

s tvou dcerou jich mám mraky

Říká babička vnučce:

s ní?to je typické

já je s ní měla taky

-ale ona ta moje říká, že neměla...