Nuda...Nic...Neutralita...Nervy...

Po středečním večeru jsem se prokousala i čtvrtečním dopolednem a pak už jsem si užila jen pár dlouhých nudných hodin ve vlaku. Byla jsem tak šíííleně unavená, že jsem dvě hodiny spala, takže mi ta cesta asi docela utekla. Určitě pro mě byla kratší než pro babičku, která bez prášku na spaní neusne. Další dvě hodiny jsem si s ní povídala. Byla překvapená, co se všechno změnilo, jak je ta dnešní mládež podivná...Kdybyste mluvili po telefonu s mojí matkou i s mojí babičkou, a pak by se vás někdo zeptal, kdo je starší, řekli byste, že moje máti...To se s váma vsadím...Jo, ale nepřála bych vám mluvit s mojí máti...Ten ukňouranej hlas mě děsí...Doufám, že jsem ho nezdědila:O...

Tak jsem tady, v Bratislavě. Stihli jsme se s našima pohádat na téma: "zimní boty":D, byli jsme nakupovat a s babi jsme vyrazily do divadla. Babička si vzpomněla, že když jsem minulou sobotu odešla do čajovny, první, o čem táta začal mluvit, bylo, že tam je určitě spousta drog. Kdyby se nějak extrémně bál, tak by to řek´ mně...Tak doufám, že mě pustí i příště, no...

Nechce se mi do školy. Těšim se na úterý, budu konzumovat jednu čokoládu za druhou a doufám, že v příjemné společnosti... Včera jsem byla ve firemní prodejně čokolád Lind...jééé!!! To bylo něco...Koupila bych si tam úplně všechno. Nakonec jsem koupila jenom jednu, ale zato opravdu kvalitní balzámku na duši:) A to ne pro mě:) Tak jenom doufám, že odolám a do úterka vydrží...
Příští víkend je skoro zajištěn, jakž takž naplánován a už se nemůžu dočkat. Utratím poslední peníze za dárky k Vánocům (náš každoroční rituál s Míšou...); naši nebudou jednu noc doma, takže si to hodlám pořádně užít a přespat u Krupi (kdo ví, jestli vůbec budeme spát;D)...

Před rokem touto dobou, v čase prodlouženého víkendu, zažívala jsem jeden pro mě úplně nový pocit...a pak jich přišlo ještě tisíckrát tolik. Teď to všechno nějak stagnuje. Nuda, apatie...NIC. Dokonce občas nevím, co psát, jestli psát (ehm...já vím, že ne:D ) a je mi všechno tak nějak jedno. Těším se do školy, těším se ze školy? Nebo spíš...nechce se mi ani domů ani do školy...je mi vlastně jedno kde jsem...nejradši bych stejně byla úplně někde jinde...Někde nikde...Všechno je najednou tak strašně stejný, opakující se...nuda. Když se pak objeví něco novýho, nečekanýho, zábavnýho...tak se zasměju. Když ne, tak je to NUDA...

A teď je to tak obyčejný, obyčejnej víkend, obyčejná snídaně, obyčejný flákání se...neustálej pocit, že bych ještě měla udělat tohle a támhle to(stejně nic neudělám...)...neustálý nervování se a stres...Mno...co to se mnou sakra je???!!!???

Nuda

V kapsách hněv a napětí
šla po nábřeží
a myslila na bohaté

Zašla do cukrárny
dala si černou kávu
a dívala se na vodu
jak teče
A viděla
voda je jako jindy
nebe je jako jindy
lidé jsou jako jindy

Zavolala číšníka a řekla:
Prosím vás
udělejte zázrak
nebo cokoliv
ale aby to bylo jiné
jiné
jiné

-tahle básnička je...vystihujícně "skorodokonalá"