Mimochodem...tohle je padesáté písnutí;) Ještě jednou tolik a bude výročí...Jinak...na výročí už ani tak dlouho čekat nemusim, brzo bude jedno daleko větší;D A na oslavu nakoupim nezměrné množství čokolády a kakaa (bude-li příležitost) a zvaných nebude moc:) (bude asi záležet i na náladě:D). A pak taky...tenhle černo-černý blog by měl mí narozky někdy kolem 13. nebo 14. dubna, i když momentální archiv článků sahá jenom do května. (byl proveden výmaz-ty články byly velice svérázné, citové, jednostranně zaměřené, v afektu napsané...no prostě no comment...)
Po dnešním dni se můžu pochlubit pozváním na prázdniny do Německa (to neodmítnu;)...ještě k tak fajn lidem:) ), perfektním zatočením hlavy (mno...bylo tam horko, gauč, dým, vodnice...sranda, skvělá nálada...Max s Terkou...;D, moje plíce a průdušky...:D), nulovými VELKÝMI hádkami s rodiči (menší byla...), usmažením skvělejch řízků...a taky tím, že je všechno celkem OK:) Jenom se mi fakt moc nechce do tý školy, no...Bude toho zas hodně...hodně kolem mě, hodně na mě...HODNĚ!
Čajovna byl balzám na duši...odreagování nejvyššího stupně. Pak Tesco na Národní a jeho drogérie s Terez...jít s ní do drogérky je zážitek, ale to tušíte většinou po prvním rozhovoru o kondicionérech, šampónech a voňavkách...tak ona si vždycky užije ten svůj únik do někamu jinudamu:)
Jenom jsem si teď poslední dobou začla uvědomovat, jak to mam v hlavě všechno šíííleně zamotaný, zauzlovaný a propletený. Chtělo by to, podívat se na to z vejšky, z pohledu třetí,nejlépe nestranné osoby( která tohle nezná, ale jinak se dobře vyzná...). Vidím, že v nevyznání se sama v sobě nejsem sama. Možná jsme dokonce i dvě...(typla bych, že možná i víc;) než to...)
Láskyplná náruč Bělohorského domova mě tento víkend (stejně jako žádný jiný) sice nečekala, ale snažím se vypnout, neřešit to...Nejlépe tak, že se zavřu u compu;) a komunikuju či naopak nekomunikuju se světem...a nebo jdu ven, čtu si, čajovnuju...prostě tak, no...A to mi asi ve škole chybí. Tam má člověk neustále pocit, že chce bejt s těma lidma... (a když už s nima chvilkama fakt bejt nechce, tak s nima buď je a nebo s nima bejt musí...pořád vás někdo vidí...někdo, kdo je horší než velký bratr:D), i když to tak podle mě vždycky neni. Možná, já nevim, třeba si podvědomě vsugerovávám, že mi něco ujde, že bych měla bejt s nima, že je to vždycky lepší..., ale ono asi neni. Potřebovala bych izolaci, někde s kakaem a knihou, někde s Míšou a čokoládou na vaření, někde jednim nebo dvěma lidma a vodnicí...Nebo i chvilka úplný samoty, kterou jsem si vyzkoušela (sice jenom na chvililinku) minulou středu. Knížka a já kdekoliv. Papír, tužka, IPod a já kdekoliv... Místnost zvukově izolovaná, dobrá hudba, mikrofon a já, kdekoliv, kde by mě nikdo neviděl;D Něco z toho by možná dokonce šlo i uskutečnit...teď ale nevím, jestli u nás ve škole...a už vůbec nevím, jestli kdyby to tam šlo, jestli bych to zvládla. Vím, že bych z toho nakonec měla skvělej pocit, byla bych apsoň trošku pročištěná a odpočinutá, ale ta škola má na mě nějaký jakýsi podivný vliv. Začínají se projevovat přílišné extrovertní sklony, které nejsou Mája. Pravá Mája je za maskou...čím dál víc...Nechci (jako nejspíš možná někdo...víc někdo;) ), hrát jenom svojí roli...!!!Protože stejně mám hrozně často pocit samoty v davu...protože bych měla občas mít ujasňovací samoseseboucké chvilky (a to né v mém pokoji po hádce s našima...)...protože bych nechtěla, aby ke mně ta maska přirostla...a protože jsem sama se sebou poslední dobou víc a víc nespokojená, sama sebou znepokojená...čím dál tím méně sama se sebou, čím dál tím méně sama sebou
Rozhlédnout se kolem, podívat se na všechno z výšky...zhodnotit situace, VŠECHNO si uvědomit...Přesně TO!
PS.:Já vím, moje úvahy nejspíš nestojí za nic...už jenom ten počet slov...To prostě není dokonalost sama, no...
Moje spolubydlící říká: "My tady všichni nežijeme spolu, ale vedle sebe..." -a tohle se mi líbí...
Člověk, který nemyslí sám za sebe, nemyslí vůbec. (Oscar Wilde)
-jo?...JO...
1 komentář:
jo
Okomentovat