Vřu...bublám...bubly, bubly...vybublávám...bubly,bubly...VYBUBLY!!!

Jsem naštvaná! A hodně! Hodinu jsem psala...a je to všechno v háji...Jsem naštvaná na sebe, protože jsem si to neuložila!!! Vypadnul internet!!!A celej dlouhej článek je v háji!!!

Bylo to o tom, že jsem byla venku s IPodem. Bylo to o tom, že když Madla foukla do pampelišky, uvědomila jsem si, že můj život je jako odkvetlá sfouklá pampeliška!!! Taky o tom, jak jsem seděla ve spoldě s Madlou a s chemií, Madla někam odběhla a já jsem začala psát...Psala jsem si jen tak do bloku o tom, jak kolem mě všichni o něčem žvatlaj a nevěděj o tom, že se jim někde vevnitř směju...Nemůžou to přes ty svoje záchvaty smíchu vidět...A já zas nevidím, jak oni se smějou mně;)

Jsem naštvaná!!! Protože jsem taky psala o tom, že vypadá komicky. Jako postavička... že by se mu můj táta smál! A že bych něco chtěla, ale to, kvůli čemu bych to chtěla, brání mi v tom, abych to dostala...
A psala jsem o ignorantech a o třech tečkách...a o XYovi...
Áááách! Bylo to znamení:D:D:D ...

Psala jsem o tom, jak bublám...a naschvál dám tomuhle článku stejnej nadpis, jako měl ten předchozí...(stejně se k tomu novýmu asi taky hodí...). Zjistila jsem, že mě dokáže rozhodit i to, že se mi vymaže článek...bóóóže! A o tom to je...:/ Vždycky je to o nějaký větší, či menší "nepodstatné" věci...:/


Včera v noci, hned po tom, co jsem dopsala článek na blog, musela jsem psát znova...(taková kritika...;) ) :

"Před chvilkou jsem dopsala blog a hned jak jsem zmáčka tlačítko potvrzující publikaci na web, všechno mi došlo…Neměla jsem nic psát. Vůbec jsem dneska neměla psací náladu. Teda vlastně měla, ale spíš takovou tu: „Napiš a zastrč do šuplíku!“ „Napiš a ulož do souboru, ne na net!!!“ Nevím…akorát mě z toho ze všeho šíleně bolela hlava, začla jsem si spoustu věcí vyčítat…Dělala jsem si ze všeho ironickou legraci…Sice jsem se smála, ale divně. Ironicky…to je špatně! Schovávala jsem svoje obavy, podivný pocity za roušku naprosté smaozřejmosti a radosti ze života…Zatímco tam někde ve mně to všechno bublalo. Cítit to je na spáncích…bolí z toho strašně moc hlava. Neměla jsem nic psát. Není to z toho sice možná tolik poznat, ale nějak podivně se v tom zrcadlí únava, vyčerpanost, bolest hlavy a neustálé opakování fráze: „Je to v hájí“ či „Jděte do háje!“… Nechci to mazat, už jsem to jednou napsala, ale měla bych si nejdřív zkontrolovat úroveň mysli, než začnu něco blekotat (jako dneska celý večer-noc…) a nebo dokonce psát (ještě k tomu veřejně…). Takový ten pocit, že je něco špatně ve mně přetrvával před psaním, při psaní i po psaní článku, ale teď vyvrcholil tímhle. Tímhle zamyšlením se nad tím, PROČ ho mám…
Všechno už je dobrý…s čokoládou, vedle mě kočička…akorát ta hlava hrozná…bude to dobrý;) Good luck! Good night and make a wish:o)…
Myslím na něj…už zas nebo ještě pořád? Hlavu plnou všeho možného. Škola, Bílá Hora, bolest hlavy, lidi kolem mě (a co si asi tak o těhhle žvástech můžou myslet….) a dalších X věcí včetně pár osob…
Prostě jsem včera (dneska) neměla psát…Nebylo to dobrý…(ale bude!!!;D )Vím, že teď bych buď nepsala a nebo bych psala líp…a to neuplynula ani hodina od toho, co jsem ten článek odklikla…Co si o tom asi tak budu myslet zítra??? Zítra chci dělat něco smysluplného…hlavně ne civět do obrazovky, psát, předělávat fotky a k tomu všemu (do toho všeho) žvatlat svoje pocity a myšlenky….Měla bych se asi na chvilku uzavřít do sebe a srovnat si všechno.VŠECHNO...něco jako říká každý správně zastaralý rodič: „Zavři se do svého pokoje a přemýšlej nad tím, co jsi udělala/řekla…!“
Já se polepším;) Chci se zas stát tou, co se zamýšlí a docela hezky píše…poslední článek to pokazil, ale stane se…to byla FAKT divná, ironická, vyždímaná nálada…, ale nic to neomlouvá…prostě jsem neměla psát!!!"

-prostě kritika?...co dodat???NEMĚLA JSEM PSÁT...(i dneska???, jenom včera???)



Myšlenka by nikdy neměla být tak velká, aby se nevešla do hlavy. (Tomáš Janovic)

-tenhle citát byl i u předchozího vymazaného...tzn.:už se sem tolik nehodí:/