-tohle jsem psala v knihovně (odpoledne...) tzn.:berte to s rezervou!!!
...a přitom bych se na to měla vykašlat:D:D:D a čekat zááářnou budoucnost...dál dělat z černé bílou (dobře..., spíš s tím začít;) ) a koncentrovat se na MOJE:) Mám jich spoustu...v mojí budoucnosti...
...Těším se na brášku, těším se do Prahy, těším se na svůj pokoj, na Míšu...na Wizíka (ten o tom ještě neví, ale mile ráda bych ho překvapila svou obvyklou návštěvou pod oknem:D -to bude mít zas radost až ho tim jejich upištěnym zvonkem a uštěkanym psem vytáhnu z postele:D )...Už aby byl víkend...a nebo...už abych si zas mohla pořááádně zazpívat!!! To mi tenhle rok asi nejvíc chybí...S tou barvou na hlavě bych tenhle tejden asi nejspíš neměla jít do bazénu, takže se nevyplavu...Tak aspoň to vyzpívání, ne? Chju, chjo...juchůůů;) Vypsat se občas nestačí...jako...stačí, ALE...ALE je tady jedno velké ALE...
Kašlu na to!!! Jinak to nepůjde;) Mája se směje. Mája si užívá...Mája žije??? Jo, snad, zatím, zas...a tak;) Není to nejhorší, není to nejlepší...není to standart..., ale jde to...Je to zas úplně něco jinýho:) Vyzkoušovávám si novinkové věci;) Třeba to, jak myslet jenom na svoje pupínky na xichtě (sorry obličeji:D) , na kabelky, boty, voňavky, šampóny, řasenky, tužky na oči, halenky, trička, sukně a kalhoty...jak zdylinovatět...smát se, hihňat se....(úplně všemu a nejvíce tomu, co vůbec neni vtipný...)...Možná, že je to jeden ze způsobů, jak tady přežít. Vůbec se mi nechce ho zkoušet...Buď bych mohla objevit ty další existující (pokud možno né ignorantsky inrovertské...) a nebo vynalézt svůj vlastní tzv.: "Májin způsob přežití"...Můj nový cíl by mohl spočívat v tomto systému přežití;)...jenom abych to jeho vymýšlení přežila:D...aby už pak nebylo pozdě:D
Lééégracééé;) Mno...mám puchejře na nohou...nateklou žílu...půjdu si lehnou s Gaiou Mesiah v uších a obklopená fotkama...fotkama bráchy, Krupi, Bílý Hory...Mojema fotkama:)
-tohle píšu teď...večer...po večerce (pro změnu;) )
Jen tak se rozplácnou na posteli a cejtit se naprosto vysátá:) ...Dneska jsem si to vyzkoušela. Přišla jsem, měla jsem v sobě jedno a třičtvrtě velkýho kafe, hlavu rozesmátě zamyšlenou a v objetí s polštářem jsem se cejtila úplně vymačkaná;) ...Do poslední kapičky...Unavená. Nebo ani né unavená. Nevim jak to popsat. Přemejšlela jsem, jestli jsem si vůbec schopná některý věci připustit nebo si jen tak sama sobě říct, že na něco nechci myslet...poručit si, že něco vymažu z hlavy...Někdy by se to hodilo, ale stejně bych neměla to srdce vymazat ani jednu jedinou vzpomínku, myšlenku, pocit...NIC! Proč se nad tím zamýšlet, když to nikdy nepůjde;D? ...PROČ? Hnusná otázka...nesnášim jí...(no coment;) )
Srandovní...zas jsem se přistihla při tom, že žvatlám úplný nesmysly... "vykřikuju" svoje myšlenky. To, co mi momentálně vrtá hlavou a další nepodstatné a nezáživné věci. Chudák spolubydlící Míša to musí všechno poslouchat. Nikdy mi neřekne, že už jí štvu:D...a přitom asi né vždycky, ale někdy už jí štvát musim:D ...
Teď, jak říká moje spolubydlící (a mně se to strašně líbí), je podzim a mám takovou smířenou náladu. Jsem smířená se svojí smířenou občas fakt psychotickou náladou, s telefonátem domů, s příšerným mailem z Bratislavy (rádoby drsným;D ), se vším, co se děje tady (pořád se na to dá nadávat:D ) a se vším, co si myslí ostatní...(o mně a o všem jiném...). Jenom se s tou svojí smířeností neustále vnitřně dohaduju:D ...podivně...ani já to nechápu, takže ani vy to nechápete:D ...hmmm...
Radši už dneska psát nebudu...Bůh ví, co by ze mě ještě mohlo vypadnout...Velké pravdy, myšlenky a procítěná cítění zas jindy:D:D:D...
Štěstí je jako malé dítě. Musí se neustále držet za ruku a podpírat. (Otakar Brousek)
-ehm...držet za ruku??? Tak třeba jo...smířeně:D
Žádné komentáře:
Okomentovat