Utíkající Já...a komunikace s povedenou rodinkou:)

V tomto článku znamená "dneska" ve skutečnosti s ohledem k datu, pod kterým je publikován "včera"... Začla jsem psát před půlnocí...dopsala jsem po půlnoci;) (Tzn. letím už dneska!!!:) )

Dneska byla část mého dne ve znamení lítání po doktorech a další významný kousek dne mi zabralo kontinuální balení letních obečků... Na mojí nohu se podívali dva doktoři a oba prohlásili, že se jim to nelíbí...Jako by si snad mysleli, že mně se to líbí!!! Předepsali mi spoustu dalších léků a mastiček, léků a mastiček...a tak do sebe cpu léky na nohu, mažu se všema možnejma olejíčkama, stříkám na sebe spreje...a sypu do sebe horu dalších prášků na kašel, rýmu a bolavou hlavu...Myslím, že líp už se ty prázdniny vyvést nemohly! Mno...naštěstí zítra snad odletím...a před vším uteču...Bohužel, ne sama před sebou...:( a o by se mi mnohdy (a možná i teď) asi dost hodilo...

Přijel bráška s tatíčkem. Ten malej je neustále vystresovanej z toho, že zamešká školu...To kdybych měla bejt já, tak už asi vyletim z kůže...(a to neřikám, že to všechno do školy stíhám...měla bych prohlašovat pravý opak, ale mám pocit, že se to pak zas všechno nějak dá dohromady:D - u této věty si všimněte hlavně onoho trpného rodu, který tak nesnáší moje matka-např.: "ono se to vypere, ono se to vyžehlí..." ). Tatínek narozdíl od maminky netrpí cestovní horečkou, takže si lehnul na gauč a jak je jeho dobrým zvykem, zapnul televizi. Kouká na televizi, straavuje se, čte noviny a probírá všechny výpisy z účů, složenky a faktury...K tomu stíhá vyplísnit celou rodinku a cítit se jako pán zeměkoule... Máma lítá po baráku...nahoru dolu, nahoru dolu...pořád něco hledá, balí, připomíná, doporučuje...dokonce jsme jí dneska přistihla, jak si opakuje arabská slovíčka...(meruňky-mišmaš, káva-ahva, čaj-čój, děkuji-šokran...-piš jak slyš;) ) Bratříček se nervuje ze svojí anglicko-slovensko-české školy, probírá se všema možnejma učebnicema a zkoumá, jaká se mu vejde do baťůžku, a kterou se pokusí narvat do kufru;D ...Já jsem se nejdřív snažila se všema konverzovat, když mi bylo všemi signály naznačeno, že nemá cenu se o to pokoušet, sedla jsem si k počítači, a zas píšu...To proto, aby se mnou komunikovali:D ...už vidím, jak se sem přiřítí buď cestovní horečkou spálená máti a nebo workoholický ředitel zeměkoule fáti a dostanu strašně vynadáno, že ačkoli mám bordel v pokoji, oni přijeli po týdnu, co mě neviděli, nemám dobaleno...tak zas sedím u toho strašného cvakajícího počítače a něco ťukám...A to prosím ještě nejsem ani umytá a šíleně kašlu...(né jenom jako že kašlu, ale dokonce kašlu na všechno:) )...A ještě to drze přiznávám:)
Jediný, s kým se mi podařilo navázat alepoň krátký rozhovor, byl jako vždy můj bráška. Pokusila jsem se ho "obtěžovat" svým uchrchlaným hlasem, když jedl maminčin kuřecí vývar s těstovinovou zavářkou (ten vaří vždycky, když je někdo nemocnej, protože asi před 100 lety kdesi četla, že to pomáhá:D ). Zeptala jsem se ho na školu, protože jedině tak mám jistou, že odpoví a úplně mě nezazdí. Začal si stěžovat, jak to tam nemá šanci dohnat...(mimochodem v česku je ve druhý a ve slovensko-anglický je v první:D -né nesměju se...je to spolehlivý, ctižádostivý, pilný, malý studentík;) )Pak se na mě najednou zadíval a řek´: "Ty jsi teď byla nemocná, co? Jak to pro boha všechno doženeš?"...zase se na chvilku zamyslel a najednou z něj vypadlo: "Tak jsem si najednou všimnul, že mám strašně velký a červený tváře...jako bych byl tlustej..." A já na to: "Ale to já mam taky. To máme v rodině, víš? Podívej se na tátu:) a máma je má ještě trošku taky."...On: "No to teda máma moc ne! To já jsem si jenom tak uvědomil..." Můj bráška je prostě legrační:) Já jsem si velkejch tváří zala všímat taky tak nějak v jeho věku..., ale myslela jsem , že je to tím, že holky si toho víc všímaj...jak vypadaj a jak vypadaj ostaní... Tak možná to tak neni:) Prostě...Malý oči a velký...tváře:) to máme v rodině:) Občas bych zvýraznila oči a zmenšila tváře, ale nakonec to ke mně asi tak nějak patří:)

Tak zítra jedu...pryč!!! S babičkou!!! Konečně:) Budu si mazat nohu, doberu všechny ty prášky...a týden bude kolem mě jenom naše povedená rodinka. Bez babičky bych to asi nezvládla, ale takhle to snad půjde. S ní určitě nebude problém komunikovat...a jsem toho pocitu, že bych všechny ostatní osoby mohla na chvilku vyhnat z hlavy:) Aspoň na chvilku před nima utéct, když vím, že tam za mnou nemůžou. Když už nemůžu zdrhnout sama sobě...

Dneska jsem si prohlížela fotky z oslavy narozenin mojí spolubydlící...je to jenom pár dnů dozadu...a co se od toho dne všechno změnilo...I na těch fotkách to je poznat...Tak i tomu uteču!!!

...a že na tý fotce nejsou ty tváře zas až tolik vidět, co?


Rozdíl mezi dětmi a rodiči je také v tom, že děti nerady ukazují fotografie svých rodičů.

-ehm...to se k naší rodince (zvláště k mamince) více než velmi hodí:)