Doma...s práškama, s Míšou,s komentářema...

Bláhově jsem si myslela, že strávím tři dny ve škole a pak odletím k moři..., ale zatím s určitostí vím, že ve škole jsem byla v neděli večer a na pondělní dopolední vyučování. Bylo mi špatně...a tak si mě moje pohotová máti odvezla domů. Takže teď jsem tady. S kašlem, rýmou, bolavou hlavou a krkem...S hromadou prášku, kterou jak už je mým dobrým (někdy i špatným...:/) zvykem, pravidelně zmenšuji...A jenom doufám, že budu moct ve čtvrtek ulítnout, odlítnout, vzlítnout...až do Egypta...Tak snad...

Za celý den, co tady tak ležím, zhlédla jsem asi 2 až 3 stupidní seriály, napsala jsem jeden sloh, odesla mail se dvěma slohy, přemýšlela a přemýšlela pořád nad tím samým ( :´( ), uronila nějakou tu slzičku..., ale hlavně jsem tady u nás zas přivítala Míšu:). Tentokrát opět jak jinak než s čokoládou na vaření za 15,50 Kč. Dneska jsme jí moc dohromady nejedly, protože vůbec nemám chuť cokoliv jíst...(hlavně ne sladký...). Přinesla film, kterej jsem chtěla už hroznou dobu vidět. Viděla jsem totiž jednou jeho konec a ještě jsem slyšela, jak je skvělej...a je dokonce oblíbeným filmem spousty "velkých znalců". Forest Gump...Obě dvě jsme byly unešeny. Míša prohlásila, že se nad tim filmem dá šíleně přemejšlet...Já jsem nic neřikala, protože jsem přemejšlela;) ...Vypila jsem asi hektolitr teplýho čaje (přesně jak mi bylo včera doporučeno mailem:) ).

Doma válčím s máti..., ale doma je doma. Minulý rok jsem se neustále jenom těšila z domů do školy a netěšila jsem se ze školy domů...Teď se občas do školy těším, občas ne, ale domů se mi chce skoro vždycky. Jo, je tam to skoro, protože mě ty hádky vyčerpávaj, vysávaj, ničej...neustále si uvědomuju, že je na tom všem něco špatně...a taky se mi sem vždycky úplně nechce, ale stejně...;)

Teď už mi chybí jenom X prezentací, úkol do výtvarky, sloh...a další nekonečno úkolů, ale hlavně abych byla zdravá a ve čtvrtek odletěla. Pryč! Daleko! S babičkou!!!Prosííím:) Asi mám chuť před tím VŠÍM utéct...vím, že to není dobře, ale prostě si nemůžu pomoct...nechce se mi to řešit a navíc ani nevím jak bych to řešila...jestli vůbec můžu (jenom já sama...)

To mě ta Míša dneska hrozně mile překvapila...A včera mi zas psala spousta lidí...nějak cejtim, že nejsem sama:) a to je hezoučký... A objevily se nové komentáře na blogu. Sice né k nejnovějším článkům, ale třeba i k těm z července...zajímavé:) S malinkou nápovědou jsem uhodla, kdo je psal a musím říct, že to bych fakt nečekala;D ...pak jsou tady ještě další komentáře v podobě básniček a výroků, nad kterými se vždycky musím zamyslet. Vždycky mi něco nového řeknou...nějaký jiný pohled na situaci. Pohled naprosto nezúčastněné osoby. Nejenom, že žije v téhle realitě, ale ještě mě asi ani osobně nezná, takže se na všechno kouká přesně tak, jak mi radila babička, abych se na všechno nejdřív podívala, než začnu smutnit...Ona má vždycky pravdu...a tyhle kometáře mě vždycky potěší a donutí to všechno obrátit a vzít jinak. Pak taky ještě komentuje Míša...a o jejich kometářích snad ani nemusím psát...Je to prostě ona, ona vždycky ví, co má napsat:)


Přátelství ženy k muži je slepá ulička, do které je vehnalo zklamání v lásce. (Charles Dickens)

-opravdu? Nedávno mi zas někdo opakoval, že přátelství muže k ženě neexistuje...