Tak jo...dneska píšu více než podivně...Můj počítač je v hlubokém komatu, takže z něj zatím asi dlouho nic nenapíšu a právě jsem usedla k počítači kamaráda, abych se zas vypsala. Těžko říct, co ze mě dneska vůbec vypadne, protože jsem právě shlédla naprosto šílenej film. Jsem na víkend ve škole, tak jak jsem si přála už od začátku září (sice toršku jinak, ale co...;) ). Je to fajn, je to v pohodě...Bára mi půjčila film. Zajímavej. O feťácích... Od druhý půlky film jsem seděla naprosto ztuhlá a jenom koukala. Asi jsem se i trošku klepala, měla jsem divnej pocit. Nakonci tomu klukovi amputovali ruku, kterou měl úplně modrou...(pak už spíš fialovo černou:/)Divnej pocit. Včera večer jsem měla fakt divnej pocit. Měla jsem strašnou chuť psát, ale protože se mi odpoledne převrhnul plnej hrnek čaje přímo do compu, nějak to nešlo. Ručně už jsem si svoje myšlenky psát odvykla (CHYBA!)...asi bych pořád jenom škrtala a kreslila si spoustu takovejch těch obrázků kolem...Nejlépe bych pak ten papír mohla ztratit a všechno by to bylo v háááji:)
Povídala jsem s holkama, chodila nahlížet do spoldy, vyčítala si spoustu věcí, telefonovala s babičkou...Babička mi zas řekla několik dobrých rad "jak přežít" a tak jsem si zas hodně maličkostí uvědomila a řekla jsem si, že to nechám plavat. Jediný dokonalý je přece můj tatínek...Uznala to i dokonalá babi Ilka. Je jediným z mnoha a mnoha, které zná, který ji dokázal překvapit. Když tak slyším všechy ty příběhy a vidím věci kolem sebe...čtu, tak si to uvědomuju čím dál tím víc. Taťka je skvělej. Udělá pro nás všechno...Má taky slabiny (některý věci si prostě neuvědomuje nebo je nevidí...práce mu leze na mozek, jedná se mnou občas jako se 40 letým manažerem...), ale je úžasnej. Strašně si ho vážím:)
Říkala jsem si tak nějak včera večer, že zajdu ven popovídat...nevyšlo to...Jo, byla jsem venku..., ale to, co jsem chtěla povídat jsem nepovídala... Legrační...
Nechci nikdy muset utíkat do počítačovejch her...Ne, že by to tak snad dělali všichni, ALE...Hrajou je pořád, pak si o nich, když zrovna nemůžou hrát, povídaj...Je to omezený...Jsou lidi, co to zvládaj, jsou lidi, co to nezvládaj. Někdo to dělá pro zábavu, někdo to dělá proto, aby nemusel přemejšlet. Uteče... Všechno je tak snažší...
Připadám si jako kdybych chodila ve velkym tričku...Jsem na něj ještě moc malá...Zpívám si písničky, víc nemůžu. Píšu, víc nemůžu. Přemýšlím o všem možnym, víc nemůžu. A sedím tady a NIC NEMŮŽU!!! Přitom by to bylo tááák jednoduchý, ALE... Ježiš on toho tolik vííí...
Měla bych toho dneska šíleně využít, že můžu psát...protože to třeba do konce tejdne nepůjde...Třeba v nejbližších měsících vůbec nebudu mít příležitost, abych takhle psala..., ale nevím, nevím jestli jsem ji dneska plně využila. Necítím to. Vím, že večer zas budu vědět, co bych psala. Zas budu mít svojí "hlubokou" náladu (až do studny ;D) a zas mi bude chybět ta klávesnice. Tak se tímto vypisuju!!! :D
Je mi to líto!!! Je mi sakra líto, že si s ním nemůžu jen tak povídat (nemůžu?! můžu!, ALE...) A ten druhej, no comet...to radši až někdy jindy. Nejspíš zrovna utek´ do jinýho světa. Bojí se...A kašle na mě...
Mám fajn náladu...takovou, podivnou. Můžu bejt happy, můžu bejt v háji...Jak budu chtít:) JÁÁÁ:)
Dobrý otec neexistuje, to je pravidlo. Z toho bychom neměli vinit muže, ale prohnilá otcovská pouta. (Jean-Paul Sartre)
-nééé!!! Táta je skvělej... Ale je pravda, že o mnoha tatíncích se to říct nedá...Už jsem si vyslechla tolik příběhů... Můj táta je nej!
Žádné komentáře:
Okomentovat