Návraty k neprodyšně uzavřené krabici...Jáství, vnímání SAMA SEBE

Tenhle článek jsem psala v noci ze čtvrtka na pátek...publikován je v pátek, ale pojmem "dnes" je myšlen čtvrtek;) !!!

A ve středu jsem přišla na pokoj a lehla jsem si na postel...maska spadla! Legrační, ale mojí spolubydlící to asi moc legrační nepřipadalo...Dobrý, bylo to v pohodě...Měli jsme vycházky, tak jsem si koupila jahodovýho mrože v Babicích a točenej uzenej sejra (tohle slovo vidět napsaný...to je hrůza:D)... pak jsem se tak nějak snažila pochytit poslední drobnosti, který mi chyběly vědět o konstrukcích trojúhelniků;) ...mno...hlavně že to Nora snad už chápe, ne:)? Večeře...studijní doba...telefonát:/...povídání, kecání, přemýšlení...vymyslela jsem velký nic a najednou byla večerka a já přišla na strašnou spoustu věcí, na který bych se chtěla někoho zeptat nebo s někým probrat...(poslední dobou si najdu něco vždycky přesně v půl desáté, kdy už musím být na koleji...). Středa se stala daleko zajímavější až po desáté hodině večerní...další telefonát:/...pláč...prášek, postýlka, SMSka (ta mě namíchla), telefonát (iniciovaný mnou), rozhovor dlouhý 11min. 59s. ( ;) ) a při něm vztek, slzy, smutek, sklamání a pak konečně spááánek...naštěstí, protože přemýšlet a vůbec na to všechno myslet už bych nemohla...Pořád víc a víc si uvědomuju, že jestli TOHLE bude za něco stát, tak pozdějc;) Světlá stránka věci je, že mi tohle konečně dochází, a že tedy opravdu budu jen čekat...třeba někdy v budoucnu, třeba ne...a jestli ne, tak přijde něco jiného;)

Jak se někdo může zamilovat do někoho, komu se směje? Do někoho, z koho se poučuje?Mno...tomuhle se fakt nedá poručit...to bude tou růžovou a voňavou:) (jenom já to teď moc sleduju...;D )... Vlastně si teď uvědomuju, že kdyby se do takovýo člověka nikdo nezamiloval asi by se nikdo nikdy nezamiloval do mě;)...takže v pohodě...nechme to tak:)
-a rovnou se chci omluvit, že jsem tohle takhle napsala...když si to po sobě čtu, nechci to mazat...je z toho všechno jasný (hlavně to, že jsem jak malá...), ale mazat to nebudu...nevím proč (asi nemám pud sebezáchovy...)


Tuhle první část jsem napsala dopoledne...né zrovna v nejlepší, ale taky zas né v nejorší náladě. Teď mám bílou náladu...Je skvělá! Líbí se mi...fakt nic neřešim:) Sebe...kámoše...a jsem ráda, že se nezabývám hlubšími myšlenkami:) Fajn...telefonát proběhl v klidu, díky tomu, že vedle máti stála celou dobu babička:D ...
Ve studijní hodince jsem kreslila prapodivný obrázek...pod něj jsem napsala větu: "Nothing compares to me" a pak už jsem odešla ven, do kavárny...jen tak si povííídat:) Juchůůů, měla jsem tááák dobrou náladu! Teda spíš....mám tááák dobrou náladu;)...Nechtěla bych to zakřiknout...Jsem zvědavá na víkend, jsem zvědavá na zítřek, ne to, jak to bude za pár dnů...za pár měsíců...na budoucnost. Všechno se to tak rychle mění, že může bejt za pár měsíců všechno úplně naruby...Mno...nechám se překvapit. Chytla mě "tvořivá" nálada, pokoj se mi zdál až moc prázdnej, tak jsem nejdřív nalepila svůj mírně depresivní obrázek,pak mojeho největšího idola-Malýho Prince...a přes citáty všechno pokračovalo...Došlo to až k fotkám. Na 80% fotek je brácha. Malej, větší...brácha:) MŮJ:) Pak je tam babička a děda, fotky s Míšou:o) (jak šel čas...fotka ze třetí, čtvrtý i šestý třídy:D -švandááá;D ) a mezi tím citáty, nálepky pejsků, co mi dal bráška a myšky, který mam taky od bráchy:) Bráška je zlatíčko..., i když občas se ho bojím (přece jenom je to jasnovidec;) )...

Takže se mám dobře...poslouchám rychlejší, uřvanější písničky...aby mi šlo všechno líp od ruky, abych nepřemejšlela, abych si prostě jen tak tvořila SEBE. SVŮJ pokoj, SVOJE věci...MOJE, MOJE, MOJE!!! JÁství:)

A mějte se...jdu se věnvat sobě:)písničkám, pokojíčku, spánku...pupínkům na obličeji, čokoládě...vzpomínkám...Dneska jsem se šíleně rozvzpomněla:o) Jo, je to pravda...byla jsem šíííleně šťastná. Na těch fotkách, kde jsem malá i já, i brácha... Rozvzpomněla jsem se hned dvakrát...Po druhé u těhhle fotek, kde je malá, vysmátá a nic neřešící Maruška a pak při tom povídání...Na tu jeho podivnou povahu, osobnost, charakter či co...Na to, jak jsem byla vesmírně, nesmírně šťastná...už nemyslím na to, co přišlo pak...Pomalu začínají zbývat jenom ty hezký věci...Z něčeho se stávají směšnosti (dneska jsem se nasmála nad archivem ICQ:D ), z něčeho se stává nepochopitelno (třeba, jak někdo mohl psát tohle, když to nikdy nemohla a nikdy nemůže být pravda...) a z něčeho se stává to hezký...to, co asi zůstane nejdýl...a pak zbejvá ještě spousta čísel a dat, který mam v hlavě...a tomu se sama šíííleně směju:D (číslo bot, číslo mobilu, ICQ číslo...21.11.05, 13.3.06...a mezi těmito dvěma daty dalších X opravdu nepopsatelných;) )...Nedělá to se mnou už vůbec nic...jenom takovej podivnej, ale celkem příjemnej lechtavej pocit...strašně by mě zajímalo, jak to vnímá:) Moje krabice je neprodyšně uzavřena, vzpomínky v ní...všechno je to ve mně a jsem za to strašně ráda:)...
Nějak jsem tohle musela napsat...vracet se k monotematu mi přijde poněkud divné, ale tohle mi přijde jako jeden z dalších mnoha pohledů...a líbí se mi to:) Vždyť na tom nic není:)

Ó, jak já jsem ráda, že jsem se dneska neučila matiku:)!!!
A jeden obrázek pro "němce;)"...můžete si to přeložit.../jde o přátelství.../

Byl jsem příliš mladý na to, abych ji mohl milovat... (Malý Princ)
Mais j'etais trop jeune pour savoir l'aimer... (Le Petit Prince)
Aber ich war zu jung, um sie lieben zu können... (Der Kleine Prinz)
But I was too young to know how to love her... (The Little Prince)