So,Ne,Po,Út...tzn.:dlouho jsem nepsala

Konečně s fotkama!!!

V pátek, když jsem přijela domů, snědla jsem zmrzlinu, psala jsem, pak přijeli naši, pohádali jsme se a já si lehla na postel a brečela. Konečně jsem to ze sebe aspoň trošku vymáčkla...za chvilku jsem usnula a asi za hodinu jsem se probudila s otlačenou tváří...(usnula jsem na vroubkovanym přehozu:D )

V sobotu jsem nepsala, v neděli jsem nepsala a včera jsem hrála sims (nepsala jsem!)...A teď konečně píšu! Včera jsem na sebe byla naštvaná...Měla jsem v hlavě tolik myšlenek, důležitostí a všemožností...a místo toho, abych je napsala, vytratily se do nikamu. Teda spíš do "Zoufálkova"...k těm největšim tragédům...Zoufálkov se jmenuje vesnička v sims;) Včera jsem se snažila vytvářet její obyvatele, bez toho, že bych do nich zanášela svůj osobní život...Stejně se mi to nepovedlo...Mary spolu s dalšími zajímavě pojmenovanými jedinci a jedinkami už tam sídlí:D Natolik jsem se do toho po večerce zabrala, že jsem asi v půl dvanáctý zjistila, že už je půl dvanáctý a moje oči se klíží...Uchýlila jsem se do postýlky, objala polštář a nic jsem nenapsala...


Je to škoda, že jsem nepsala...Měla jsem spoustu živých vzpomínek na zážitky ze soboty a časného nedělního rána...V sobotu asi v pět jsem skočila do sprchy, umyla si hlavu, vyfoukala vlasy, zmalovala obličej, navlíkla se do večerních šatů a zbalila si věci na jeden den (teda spíš jednu noc a ráno...) Před půl sedmou jsem opouštěla náš zelený domeček a v botách na podpadku jsem se přes dlážděné a rozbité chodníky plahočila na zastávku tramvaje...Cestou po mně pokukovala spousta lidí, protože tam u nás na vesnici v Praze se běžně nechodí na tramvaj v plesových šatech, ale na konečné tramvaje na mě čekala velmi podobně oblečená Míša:)...Nasedly jsme do tramvaje a odebraly se na dlouho připravovanou slavnostní večeři...
Byly jsme tři. Vkročily jsme do provoněného bytu a poslouchaly Vivaldiho:D Nutilo mě to k smíchu, ale přesně takhle jsem si to představovala. Dvě hostitelky (takže už nás bylo pět) nás čekaly v nádherných šatech u prostřeného stolu a po chvilce dorazila i poslední nafintěná dáma v červených šatech, takže jsme si mohly slavnostně připít něčím, čemu jsme nakonec daly název "ústní voda"...dodala bych "alkoholická ústní voda...".Zasedly jsme ke stolu a postupně jsme spořádaly předkrm (Venušinu bradavku;) ), polévku (gaspacio), dva saláty, VELICE pálivé těstoviny, kuřecí maso v kari-šunkovo-sýrovém těstíčku s bramborami a dokonalý dezert (čokoládový krém z tyčinek Mars:) )...Se zapláclými žaludky jsme se šly ve čtyřech projít po tmavých uličkách, aby mohly hositelky připravit druhou část onoho vysmátého nóbl večera;D...Inu přesunuly jsme se na terasu:D...Najednou byly dámy fuč:D...Za hlasitého smíchu (nejprve způsobeného dobrou náladou a pak i neméně důležitými důležitostmi;) ) jsme probraly všechno, co se v posledních měsících událo a byla jsem strašně ráda, že tam jsem! Hrozně šťastná, že jsem s pěti holkama, který na mě asi nezapomněly, a i když se moc často nevidíme, máme si co říct. Tak bych jim chtěla i takhle písemně moc poděkovat, protože to bylo fááákt suprový, že dámy;D Hlavně když jsem nejdřív padala dozadu, a pak jsem se opřela o zeď a začla padat doleva:D A jídlo bylo strašně dobrý:)
Druhý den ráno jsme uklízely, myly nádobí a tak...a pak jsem se odebrala směrem ku domovu, kde na mě čekala babička. Tak jsme si s babi popovídaly, všechno zdrbly u čokoládový zmrzky, sbalila jsem si věci a odjela jsem do školy...

V neděli večer jsem si povídala a povídala...sama se sebou, s lidma kolem, s kámošema, s kámoškama...s každým, kdo si se mnou povídat chtěl:D...Tak mě pak udivilo, když jsem se od druhýho člověka v pořadí (první byla Míša na sobotní večeři...), dozvěděla, že se mu po přečtení mojeho blogu všechno točilo. Míša zas řekla, že už je to někdy až moc zamotaný, aby to pochopila...Měla bych psát otevřenějc a jednodušejc...(?) Ne, to neumím. Když chci popsat něco konkrétního, popíšu to třeba jako večeři..., ale pocity jednodušejc popsat neumím;) Moje dřevěná kočička to moc dobře ví...už má z toho, jak mě pořád musí poslouchat, odřený ouška...Tak si říkám, kdy si začnu povídat s myší (krysou...) (?), když teď kecám s kočičkou:D

V pondělí jsem si skvěle pesimisticky pokecala, zlepšilo mi to náladu:), vytvořila jsem hafec rodin a rodinek a čím dál tím víc jsem si uvědomovala, jak si chci povídat (sním...jako né dohromady, ale zvlášť...předložka a zájmeno..., ale taky o tom sním:D ...juchůůů zas jsem to zamotala!!!;D)
Mimochodem...poznala jsem na osobě "O" (;D), že je smutná...ta osoba říkala, že je unavená, ale pak se přiznala (ne mně, ale stejně to vím;)!), že je smutná...poznala jsem to na něm už po druhý...něco mi to připomíná...

A dneska...co bylo dneska...Hmmm...teď zrovna bych napsala, že dneska je bolavá hlava Aerius a Zyrtec s čekáním na Prothazin, ale když se to tak vezme, tak to tak vlastně k tomu celej den akorát směřovalo, takže to tak můžu napsat...
Celej den si uvědomuju, že je budoucnost čím dál tím víc nejistá...tedy, ta budoucnost, se kterou jsem sice né úplně počítala, ale dalo by se to tak vlastně i říct...(snila jsem o tom?)...Nechci snít! Pak to dopadá, jako dneska chvilinku před půl desátou ve spoldě...("Hele!" "Už zas...!" "Vždyť to bylo jasný!" ...víc to upřesnit nemůžu, to už nejde...můžu dodat jenom to, že to teda jasný vůbec nebylo, ale...mno...co já teď s tim?...) Budu to brát z tý světlý stránky a říkat si, že kdyby ta budoucnost přišla rychlejc, neměla by cenu, takže stále ještě může přijít později, a může být smysluplná...mno...je tam ta černá díra: Nemusí taky přijít VŮBEC:( ...
Bylo mi tak nějak divně už ve škole...To jsem vyřešila tím, že si příští týden místo němčiny půjdu sednout k někomu jinému a doufám, že zas vyřeším kousek problému...(to možná taky nikdo nepochopí, ale víc napíšu, až bude po onom sezení;) ).
Po večeři jsem se šla pilně věnovat tréninku volejbalu s Kubou, ale vůbec jsem se na to nesoustředila, koukala jsem všude kolem a nešlo mi to...A všechno jsem dovršila tím, že jsem se rozhodla pochopit matematiku. Po učební době jsem seděla ve spoldě nad sešitem plným trojúhelníků...Hmmm...dobře, chápu to;) Vyplatilo se to, ale vážně nechápu, jak na mě moh' mít ten můj doučovatel vůbec trpělivost...Buď ho to tak baví nebo mě má tak rád nebo já nevim co, ale dokonce mi poslal po večerce přes vycovatelku papír s řešením poslední úlohy, kterou jsme nestihli...Dííík:)


jedny z mojich posledích výroků:
-v sobotu mi nešel golf: "Neštěstí ve hře, štěstí v lásce...pro mě bude největší štěstí v lásce, když si zas dlouho nikoho nenajdu..."
-dneska už jsem měla všeho plný zuby: "Ježiš ta moje hlava (Marí's head;) ) je tak těžká, že bych jí nejradši nasadila někomu jinýmu (chudák...;) ) a půjčila si tu jeho..."


Jo, uznávám...je to dlouhý, ale pozor, mohlo to bejt daleko delší!!! Buďte rádi...;)


Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle. (Albert Einstein)

-přemejšlela jsem o ní...už o ní přemejšlet nechci...(teda spíš chci přemejšlet jenom o tý, co můžu co nejvíc ovlivnit jenom já...A NECHCI SNÍT!!! )