Všechno ví a jeho jméno mi zní v hlavě:o) Setkání ze školky a ještě že jsem se před ním vybrečela:)

On to všechno ví:o)! A navíc to umí ještě tááák krááásně říct:o)! Škoda, že to taky tak neumím...třeba se mi to někdy povede..., třeba...(třeba taky ne:D)
Možná by mě to od někoho jiného naštvalo nebo by mi to nic neřeklo...nebo já nevím...jsou to většinou věci, co vím, tuším nebo tak něco, ale nepřiznám si je, nesnažím se s nimi něco dělat nebo tak něco...a pak, pak to řekne on a mnou projede podivný, krásný, hezoučký pocit...Nááádhera! Taková chvilka a on všechno ví! Ví to, co bych se bála vyslovit. Ví to, co by mě nikdy vyslovit nenapadlo...Ví i to, co by mě prostě nikdy nenapadlo!

Je mi ale líto, že já asi nic nevím. Musím se obhájit...nevím toho tolik, co on...Něco ale vím. Vím pár věcí. Některé z nich neumím vyjádřit, některé neumím říct...nejsem dobrý řečník...
Jedním jsem si ale jista...Co nezačíná nekončí a já začínám...Začínám se zamilovávat:o) (jestli to teda chápete...) S tím souvisí i to, že občas nemyslím vůbec, občas přemýšlím moc a neustále se těším:o) Jenom ať neni smutnej!

Dneska jsem přecházela po tenké kládě asi tak 10metrů nad zemí...jen tak, sice jištěná, ale ničeho jsem se nedržela. Pak jsem si taky z 10ti metrů skočila (krásnej pocit, ale ječela jsem...) a lítala jsem do oblak. Krása, nádhera a v hlavě jedno jméno...:o)

Hledání pozitivní stánky věci se mi občas nezdaří, a tak se mi domů fakt nechtělo:/ ...Když ona už měsíc slaví čtyřicátiny:/..."Legrace." Hlavně s jejíma vysmátejma kámoškama. Jedna přivedla patnáctiletou dceru, jedna třináctiletou dceru a jedna čtrnáctiletýho syna a ostatních (asi tak nejmíň sedm) přineslo sladkosti a veselou náladu...Teda spíš...jejich veselou náladu, která s tou mojí "spokojenou" neměla nic do činění...
Byli jsme tu čtyři a bylo nám sděleno, že jsme si spolu naposled povídali a moc hezky hráli ve školce na Výšinách. Napadlo mě vyndat fotky ze školky. Tak jsme se pokochali:D Všichni jsme se na těch fotkách sami nebo vzájemně našli;D Legrační...Švanda:D Kulaté, rozesmáté a titěrné obličejíky:) Pohoda, klid, sladkej černej čaj a kakao...=školka!Ten kluk co tady byl, mi ve školce dal pusu na tvář a pouštěl mě sednout v šatně:) Švanda:o) Dneska je mu stejně jako mně. Když odešel, uvědomila jsem si, že teď chodí, stejně jako já, do devítky. Na gympl. Všichni tihle kluci maj některý věci společný...a určitě už nejsou jako ve školce. Stejně jako holky...Tohohle kluka si pamatuju jenom ze školky. Kamarád, ale vlastně ho vůbec neznám...

Vybrečet se je důležitý. Teda aspoň pro mě. I když není kvůli čemu, i když je všechno v pohodě...Tam někde v mojí hlavě je vždycky něco, co třeba v pohodě není. S jedním zabořením hlavy do polštáře vyteče spousta slaný vody, kapka hořkosti a smutku nebo třeba slza vzteku a nechápavosti...Vyčištění mozku...Oproštění se od těhhle kapek, které se slévají v jezero černých myšlenek...A proto jsem byla dneska večer v pohodě:) A vůbec mě nemrzí, že jsem byla chvilku v pokoji a naprosto vyčerpaná TÍM VŠÍM...Počkááám, co jinýho můžu dělat...Můžu se třeba naučit mluvit!!!

a básnička pro jednu osobu...osobu stejnou, jako je každá jiná...Se slabostmi i chybami, se strachem i steskem...se slzama...se vším:o) ..., ale přece je ta jediná na světě:o) (mno...a zas to nikdo nepochopí:) )

Stud
Ty se nestydíš?
zeptala se
když jsme spolu
poprvé přišli na pláž
a svlékli jsme se donaha

Někdy se stydím
řekl jsem
třeba když vím
že jsem oklamal
či neposkytl pomoc v tísnii když jsem mohl
Pak se stydím

Mlčela

Styděla se za svoji otázku


Pravá láska je stav,kdy cítíme osudovou potřebu být neustále s milovanou osobou. (Karel Čapek)

-není...já mám pocit, že není...to je pravá počáteční zamilovanost:o) (podle mě...)podle mě má totiž pravá láska X jiných daleko smysluplnějších projevů...