Neutíkalo to...a najednou to uteklo...:)Juchůůů, ale stejně si na mě zas něco našli:/ ...:o)roztomiloučkááá:o)...

Tak jsem se tak zamejšlela nad prázdninama. Vyšlo mi z toho, že to, co mě z prázdnin bavilo, zaujalo, nenaštvalo a u čeho jsem si odpočinula a pobavila se,to všechno by se dalo narvat do jednoho měsíce...Ten zbytek tak nějak neutíkal...Mohla bych to dlouhý volno klidně zkrátit...Dobře, zahrajeme si na druhou stranu, mého věčného oponenta (taťuldu)...né, že by tohle řekl, ale jsem si jista, že by to k němu opravdu sedělo: "Co kdybys nenadávala na promrhaný měsíc, ale spíš se zamyslela nad tím, jakou vinu neseš na tom, že se ti zdá promrhaný?Co kdyby sis to příště líp naplánovala?" Jasně...má pravdu, to jo (teda...měl by pravdu, kdyby to řek'), ale...dalo by se mu na to odpovědět tím, že pokud je přede mě s velkým spožděním předložen prázdninový plán, do kterého jen s těží zakomponuju Francii, chatu u Krupi a pár setkání s lidičkami v Praze...nedá se se zbytkem "úžasně vyplněného" času nic moc dělat...:/
Vlastně to volno prostě vůbec neutíkalo...a pak najednou uteklo. Dneska (přesně teď v 01:40) zbývá už jenom asi tak 15 a kousek hodiny a pojedu do školy...A tam postupně přijedou všichni, tak jako já. S taškama a taštičkama, s báglíkama a baťůžkama...s krosnama...a nastěhujou se, jak by řekla moje spolubydlící, do ústavu...Budou zas nadávat, jak jsou tam zavřený, budou si vyprávět, kde všude byli, co zažili (vsadím se, že stejně jako já ani oni všechno neřeknou...:o) )...a vlastně budu podle mě rádi, že jsou zas s těma lidma:) (Jestli se mýlim, tak je mi to líto, ale je tady fakt napsaný jenom to, co si myslim, neznamená to, že je to pravda;)...je to prostě Marí's head:) )
I když, přiznávám, mám pár obav, stejně...moc se tam těším...Jako ostatně už od konce června. Dobře...teď k tomu mám určitě ještě o jeden důvod navíc:o)


Teď bych nejradši napsala, že jsem dneska zajela pro medovník, ale dobře, pro medovník jsem podle hodinek byla včera:D. Tak teda jo. Vstala jsem pozdě, bráška s babi odjeli do zoo a já se vydala pro medovníka:) Teď je doma v lednici a těším se, až z něj bude mít radost:o)...těším se, těším se, těším se...těším se na to, co všechno bude pak...pak...pak..pak...za dlouho:o)Tam někde daleko, daleko v budoucnu:o) (ale to asi málokdo pochopí...teda, málokdo to správně pochopí:o) )
Moje hlava, vlastně celá JÁ jsem do toho úplně zamotaná...nebyl by problém se z toho všechno vyplést, ale mně se to líííbííí!

Chtěla jsem napsat něco o tom, jak mě to včera (zní to divně, když to bylo před chvilkou:D) večer nebavilo, jak jsem "musela" sedět s našima dole a poslouchat, buďto prostě poslouchat a nebo poslouchat jejich plány...JEJICH plány...podle nich jsou JEJICH plány i moje plány, ale MOJE plány jsou úplně jiný;) Teď ale vůbec nemám chuť o tom všem psát, protože mám "zajímavou" náladu. Pěknou, hezkou, hezoučkou...:o) Jo, dobře, ono mě to přejde, ale NEPŘEJDE! (a nikdo to nechááápe:D, tak se teda omlouvám...:) ). Mám ten pocit, při kterém se nedá usnout...ten pocit štěstí, krásna...ten nejhezčí pocit, k tomu aby byl nejkrásnější a nejdokonalejší už chybí jenom jedna osoba...:o)
Tak ať se zas ve čtyři ráno narodí:) Pááá:o)

Mám ráda povídání...jenom to povídání a pak to ticho při něm...tu netrapnou chvilku ticha:) Je tak strašně krásná, ale když je probořena dalším slůvkem, vlastně to vůbec nic nezkazí...Tak se těším, těším, těším...na všechno co bude, na další povídání:o) Na spoustu roztomilejch věcí:o) Na spoustu roztomilejch smajlíků:o)

Tak nejspíš definitivně končí letošní prázdniny! Výchovné, roztomilé, hezoučké...ukřičené...krásné, dlouhé, nádherné, adrenalinové, užívajícní, dobrodružné, Sromovkovské, IPodovské...všemožné, ale krásné...krásné i přes ty chvíle pláče, zvýšeného hlasu, rozhořčení a neustálé touhy být zrovna v tu chvíli někde jinde (né ve všechny chvíle...sice v hodně chvil, ale né ve všechny...jenom v ty, kdy jsem nebyla s těmi správnými, s tím správným:o) )
Pokud tedy tyto prázdniny řadíme k uplynulému školnímu roku, zkončilo jedno velké období. Poznání, láska, smích, slzy, štěstí, zklamání, smutek, radost...a všechno znova..., pořád dokola...a k tomu ještě víc a víc...Poznala jsem sama sebe, poznala jsem spoustu moc fajn lidí, poznala jsem i lidi, kteří jsou víc než "moc fajn"...A teď zas odzačátku...těším se co bude dááál:o) A pokud to vyjde, bude to víc než roztomiloučké, andílkovské, lvíčkovské a ďáblíkovské...bude to nááádhera... (i přes to, že přijde ještě hodně omylů, chyb a šíleností...)


A ještě něco: Když si na mě chtěj naši něco najít, nemá cenu se snažit, oni si to stejně najdou;) :/

K tomu všemu, co jsem teď napsala, nejde vybrat jeden jediný hodící se citát...Vybrala jsem tedy jeden, který se VŮBEC nehodí...

Jestliže člověk miluje příliš, těžko pozná, kdy ten druhý už nemiluje vůbec. (Francois de la Rochefoucauld)

-jo, nejspíš je to prostě tak...(co jiného se k tomu taky dá napsat...)