Mám novou plochu;D ...zvykám si;), ale nechce se mi...neumím mluvit:(bojím se!

Včera večer jsem si strašně primitivně pohrála s fotkama a utvořila jsem si novej desktop...mno...líbí se mi:D Vůbec by si nikdo nevšimnul toho, co je na něm pro mě podstatný;)...

A taky si tak nějak říkám, že bych se buď měla naučit mluvit nebo si urychleně začít zvykat...Je to se mnou těžký:D Můžu si za to všechno sama a tatínek má vždycky pravdu...(bohužel, bohudík...)...někteří lidé mají jemu velmi podobné připomínky k mojí osobě...a nebo by s těma jeho zaručeně souhlasili...(bohužel?, bohudík?)...Nevím, nevím...

A hypnotizuju očima lidi, kteří se mě snažej nevidět. Ne, to zas ne...o to se nesnaží, ale momentálně mě fakt neřešej...(a nebo jenom tak někde pro sebe v hlavě a vůbec ne přede všema...)

Asi nejsem "normální puberťák", ale nemůžu vystát, když se domorodkyně z Bílé Hory, stejně staré jako já nebo i o něco starší, začnou rvát na oddílové schůzce, či po sobě dokonce hází svou obuví...A tak i dneska na první hodině češtiny s novou učitelkou, připadala jsem si jako vetřelec. Naše třída se OPRAVDU ukázala v "nejlepším světle".

Všichni už by s tím něco udělali nebo by o tom pořád tak neuvažovali a netrápili se s tím..., ale já mlčím...já neumím mluvit, já se bojím...Bojím se následků, bojím se mluvení, bojím se přímého rozhovoru...:/

Muže musíme milovat takového, jaký je teď, a ne jej milovat v naději, že zítra bude jiný, nebo navzdory tomu, jaký byl včera... (Barbara de Angelis)