Návrat z jeskyně...z jeskyně smíchu, odreagování a hlavně z jeskyně:D

Hmmm...vrátila jsem se z jeskyně:D (přesněji řečeno z chaty "mojí" Míši:o) ). Nevím, proč jsem to vlastně nazvala jeskyní, ale byly tam zatažené závěsy, ven jsme moc nechodily (jenom v noci:D) a spaly jsme fakt dlouho. Jinak jsme se smály, drbaly, hrály karty a prostě si to užívaly. A teď jsem přijela a koukám, co jsem to všechno naslibovala že napíšu;D. Nevím, nevím...jestli se mi to povede, ale budu se aspoň částečně snažit zmínit se o všech těch "velkých tématech":)...

Jsem ráda, žte jsem si odpočinula. Jak od maminky:), tak od našeho neúprosně tělocvikářsky hyperaktivního hyper-rejpala pana třídního profesora:/. Z těch všech lidí, co byli ve Francii se mnou, štval mě nejvíc právě on (a to je co říct, protože tam bylo opravdu požehnaně lidí, kteří by mě mohli HODNĚ štvát...) Ani nic moc neříkal, ale prostě ho nemusím. Vždycky si rejpne:) Myslím, že časem (v době školního roku určitě) se o něm ještě zmíním...

Hrozně moc jsem v posledních pár dnech přemýšlela nad zamotanými uličkami CARPE DIEM a řekla bych, že je začínám pomalu všechny svádět na jedno náměstí:). Rozmotávám všechny uzly (zjišťuji, že některé ani uzly nebyly:) ). A to se mi líííbí:). Už mrazivě nečekám na to, co bude v září. Už se na září šíííleně a ještě víc než šíííleně;) těším:). Bude to ŠOK:)! Šok pro hodně lidí? Pro mě? Nevím, ale bude to (snad) hezký:)...Určitě:)! Víc než hezký. A to jenom díky XYovi:) (kvůli XYovi - tomu pravýmu XYovi, kvůli tomu dávno známýmu a již na mnoha stránkách mého blogu známýmu:) )...Ta cesta, kterou mi ukázal, se mi líbí...nejde s ní ale jít moc dlouho. Přišla jsem na rozcestí, které nebylo v mapě! A chvilku jsem se rozhodovala, to přiznávám...mezi neznámou, ale nejspíš vyšlapanou cestou a nebo předem známou, i když také tajemnou a nejistou pěšinkou, která končí nevím kde.
Byla jsem veselá:)Usměvavá:) Jsem a budu veselá:)Usměvavá;) A budu si dál užívat na neznámé, ale nejspíš vyšlapané cestičce:) Těším se na to:)! Móóóc:) a to všechno jenom díky prokletí jménem "Mar...". Je pravda, že to prokletí je fákt móc fajn:D. Více časem:) Nechte se překvapit:) V září bude víc...Prokletí "Mar..." se dá v různých směrech udržovat téměř pořád...když už neplatí na jména, najde se něco jiného:), ale o tom pšššt! Viď, Míšo?;D
Předpokládám, že jsem teď hodně lidí naštvala, zamotala jim hlavu a vůbec nechápou, o čem, o kom a proč tak složitě mluvím:) FAKT se nechte překvapit;) Ale Francie byla zvlášť v posledních dnech móc hezoučká:o)... (mimochodem ten kýčovitý západ slunce jsem fotila ve Francii:) )

Nesmělé hry rukou...:o) a strašně krásné rozhovory dialogy:o)...Všechny jsou tak fajn a hezoučké:o). Nikomu se nechce přestat:) V mnoha z nich si vzpomenu na šííílené momenty z dětství. Třeba na moje 3 životní rozsednutí. To když se člověk na něco móc těší:) a to se mu vymstí...Vzpomněla jsem si na ně úplně jen tak..., a i když se všechny staly za úplně jiných okolností, s jinými lidmi, za jiných podmínek, v jiném čase...mají něco společného. Vždycky jsem byla nadšená, těšila jsem se, přání se splnilo...a pak bylo všechno v háji. Je to jeden z důkazů, že se zvlášť v mojem životě, všechno opakuje, jenom jak už bylo řečeno, s malými obměnami:) Z toho by tedy mohlo vyplývat, že už jsem na všechno připravená a nic mě nemůže zaskočit, ale v tom je právě ten problém...Všechno se to strašně nelogicky odvíjí tou druhou cestou...jako by se ještě nikdy nic takového nestalo. Vždycky si připadám jako v novém světě, s novým poznáním...prostě tak:)
Hrozně moc jsem si přála na prázdniny slamáček. Bylo mi asi pět...Dostala jsem slamáček. Fialovej slamáček...a pak mi ho bratranec rozsed´. Omylem. On za to fakt nemoh´. Brečela jsem. Novej slamáček už jsem nedostala...
Stejně to bylo i s řehtačkou z poutě, ale tu jsem si rozsedla sama... Myslím, že byli všichni až na mě rádi, že už neřehtá. Asi to bylo fakt k nevydržení:)
Další takovou milou zkušeností bylo, když jsem dostala nové, krásné, dokonalé, modré sluneční a kdo ví jaké ještě;) sluneční brýle... Rosedl mi je bráška. Tak kouzelně...Zrovna se naučil si pořádně sednout...překulil se a brýle praskly...:( No...a já zas brečela...a pak bylo všechno v pohodě:)
Móóóc brečím a pak je najednou všechno v pohodě. Záleží na velikosti katastrofy, jak dlouho ten pláč trvá. Dobře...záleží, jak velkou si tu katastrofu udělám já...ona je vlastně vždycky stejně velká...buď žádná nebo minimální...:)

O chatě příště...moc toho není k psaní. Budou fotky:) Moc jsem si to užila. V kruhu pěti bláznů. Pěti holek. Bylo to moc fajn. Chyběl mi signál, ale možná, že je to tak dobře. Byla jsem prostě s holkama a SMSka na dobrou noc se na nejbližším kopci dala zachytit skvěle. A po tom dlouhém chytání signálu byla ještě hezčí:) (ta první fotka je z chaty:) )

Láska je životem ženy a epizodou v životě muže. (Jean Paul)

- toho si všímám:)