Jéje:) ...asi mi praskne hlava a stejně už zas nevim, co sem chci psát;)

Vrátila jsem se:) Poněkud v rozpacích, ale jsem zpět. Přemýšlím, jak opatrně naložit s momenálními situacemi:) Nechci nic zkazit, nechci na nic zapomenout...CHCI sem všechno napsat:) ...Kdybych měla psát, kde jsem všude byla, a co se všechno stalo, bylo by to asi poněkud hodně dlouhé...I když, upřímně řečeno, když se tady budu, jak jsem si myslela, zamýšlet spíš nad pocitama, okamžikama a podobnejma věcma, možná, že to bude ve výsledku hodně dlouhý. Třeba ještě delší:) ...a delší...a delší... a hned z kraje se musím pochlubit, že jsem konečně našla člověka, kterej píše TŘI TEČKY!!! Nejsem sama;D a nafotila jsem spoustu fotek:)

Odjížděla jsem s dobrou náladou, přijela jsem možná s ještě lepší:) Osmý den se velmi krutě projevila moje potřeba psát. Měla jsem tak plnou hlavu pocitů a myšlenek, které jsem toužila urychleně zaznamenat, že jsem se nakonec sama na sebe naštvala a začla jsem se snažit o to, aby mi ty všechny věci uvázly v paměti. S politováním musím konstatovat, že i když jsem toho pocitu, že mám plnou hlavu všeličehos, které se urputně touží dostat ven (nejlépe v psané podobě;) ), tak teda opravdu všechno, co jsem měla v hlavě předtím, tady nebude. Už si prostě nevzpomenu:( !

Byla jsem ve Francii. Hmmm...tam je ta Eiffelovka, Louvre, Mona Lisa... tak ani jednu z těhhle věcí tady asi neuvidíte....chtěla jsem sem dát přesně ty fotky, na kterých jsou místa, jenž mě zaujala o mnoho víc. Už jenom tím, že se o nich nemusí psát, aby si jich někdo (někdo jako já:) ) všiml. A pak taky ještě fotky s lidma;) Xichtů a hlášek proběhlo hned několik desítek, ale bohužel, je mi velice líto, že jsme zvlášť ony hlášky, nemohli jakkoliv uchovat. ("Proč zapínáš ten baťoh?" "Protože už ho pak nikdy nezapnu..." apod...) Celou dobu jsem se snažila fotit, spokojeně se culit - o to jsem se nemusela snažit:D a hlavně se nad ničím nijak extrémně nezamýšlet...(1. bylo by mi líto, že to nemůžu napsat, 2. chtěla jsem se jen tak vznášet, naprosto lehká a povznešená nad všechny ty kecy, které se ke mně blížily ze všech stran...)


Kromě hodin a hodin chůze, zažila jsem taky kopečky a kopce zmrzliny a dlouhé, krásné a strašně "osvobozující" povídání. Rozhovory. Dialogy... POCHOPENÍ
Nechci tlumočit něčí slova, ale snad to nebude vadit, když to odůvodním tak, že ten člověk měl "pro změnu" pravdu;) Já píšu on taky. On skvěle mluví a umí čistě jasně a hezoučky vyjádřit myšlenky...to, co je v hlavě (inside Marí´s head:) ). Nejenom, že tohle bravůrně zvládá s tou nekonečnou množinou myšlenek, které výří jeho hlavou, ale on zrendgenuje i některé další:) A pak vzniká třeba tohle (asi to nebude úplně přesná interpretace, ale snažila jsem se;) ): "To musí být strašnej pocit, zůstat nepochopenej..." já: "A jak ten nepochopenej vlastně pozná, že je nepochopenej?"-přesně v tu chvíli mi docvaklo, že to bude přátelství, pomoc, láska... "Je to vidět, pozná se to. To je pak to přátelství a tak..." - tohle je jeden z nejkratších rozhovůrků. Je celkem výstižný...Byl k tématu, ale vlastně to bylo zamyšlení...
Asi jsem chytla zvláštní slabost na lidi, kteří mě chápou...(nebo si aspoň myslím, že mě chápou) Na takové, co mi vidí, i když třeba přes mastný sklo:), přímo do hlavy. Lidi, kteří ve mně dokážou začít alespoň luštit ten MŮJ základ, můj jazyk:)

Ta zeď na obrázku...tak ta byla v nejmodernější čtvrti Paříže. Každý tam mohl zanechat něco ze sebe. Třeba to pro někoho může být část klíče k rozluštění jeho vnitřních hyreoglifů:)


Nejradši bych toho sem napsala ještě XXXhafo, ale zavíraj se mi oči, musím se jít věnovat našim:D, nechám si něco na zítra, bylo by to moc dlouhý...a dalších XXXXXXhafo důvodů;)

Co takhle třeba příště rozebrat našeho skvělého Lemfiho(jeden z učitelů, co s náma byl ve Francii)? A co takhle shrnou 3 rozsednutí mého života? Co takhle se třeba i zmínit o mojem "prokletí" jménem "MAR...a dál:)" A co takhle zavést znova písnutí do zapeklitě zamotaných uliček CARPE DIEM? A co XY??? No...uvidíme...třeba se mi bude zítra psát líp na toto téma;)

-a tohle jsou spletité uličky francouzského městečka...tam jsem se procházela, přemýšlela a teď toho mám všeho plnou hlavu...možná to prostě nejde napsat všechno najednou...:/

Nespěchej, nejkrásnější věci přichází at’ už je čekáš či nikoliv.

-jéje...to se mi stává se všemi nejkrásnějšími a nebo prostě krásnými věcmi... :D Je to pravda:)! Ale stejně jsem netrpělivá jak zimnice;)