Neutrální nálada přiklánějící se ke smutnění...(někdy se dokonce děje i to, co předpokládám;) )

Hmmm...vzbudila jsem se dneska podivně brzo (to se mi fakt nestává) a bylo mi blbě. Stejně jako včera večer, ale možná o trošku hůř. Nejdřív jsem ani nechtěla vstát z postele, ale to bych nebyla já, kdybych hned nezasedla k počítači. Stalo se něco divnýho...Oběhla jsem ICQ, mail i spolužáckou stránku, přečetla jsem si komentář na blogu a pak už jsem u toho compu nemohla sedět. Udělala jsem si čaj, vzala si jogurt a šla jsem si lehnout. I když bylo teprve půl deváté, tak jsem nemohla znova usnout.
Až pak jsem pocítila, že vlastně necítím žádnou náladu. Dokonce jsem nechala u postele ležet mobil a neměla jsem ho u sebe, i když ještě včera a všechny dny před tím, neodbytně jsem čekala na zprávy. No...nejspíš mi došlo, že stejně nic nepřijde:( (teda né, že by mi snad nikdo nepsal, ale...)S mojí neutrální až podivně nicnecítící náladou, odebrala jsem se k televizi a jako správný "závislák;)" hltala jsem každou blbost, co zrovna dávali. Takhle jsem si dokonale vymývala mozek, smrkala, držela se za hlavu a cpala do sebe brufeny a sinuprety.

Jelikož se teď moje nálada začíná konečně formovat, nazvala bych jí "vracejícně vpomínací a usmutněná". Je to se mnou podivný. Od včerejška to na mě zas všechno jde. Nepůsobí to sice nějak extrémně, ale je to cejtit...(Ne že by jste to snad měli pochopit;) - teď, když to po sobě čtu, tak si říkám, že to ani nikdo pochopit nemůže:D)...Uáááááá!!!Proč zas myslim na NĚCO, na něco, co je dávno někde v háji:´(?!? No, můžu si vybrat, buď budu myslet na tohle a nebo na to druhý NĚCO:o), co je pro mě jenom čekání a velkej otazník...
Předvídala jsem a předvídala a po dnešních očekávaných zprávách můžu říct, že moje včerejší básnička nejspíše alespoň polovičně platila pro oba dva výše zníněné "NĚCO" případy... Tušila jsem a o tom jednom už vím, že jsem tušila správně:( ;) doufala jsem, že se něco třeba změní (teda-NEDOUFALA JSEM, ale musím si teď sama sobě přiznat, že bych asi neměla až tak smutnou náladu, kdybych aspoň trošku nedouala, že;) :(? Nevadí, tohle je to poslední co bych teď měla řešit, prostě s M. už komunikovat nebudu (vlastně ani nevím, jestli bych chtěla...), a když jsem na to nemyslela měsíc, tak teď už to bude hračka;). Problém "NĚCO" č.2 - tam nemůžu dělat nic jiného než čekááát-a to já velice nerada;) - už od malička mi máma neustále opakuje, že jsem jak zimnice:)

Pozitivum na dnešku je, že i když bych to nečekala, dokázala jsem se pořádně rozepsat...teda, sice velice podivně, ale aspoň trošku-bohužel myslím, že to moc lidí nepochopí(nemyslím, jsem si tím jista)

Našla jsem úplně superhodící se citát (víc by se hodil k jednomu z předešlejších článků, ale snad si to domyslíte;) )

Nic nepodporuje vzplanutí lásky tolik, jako polibek, který nevede k ukojení a vyvolává sladké naděje:o)(o:

-jóóó;) (bojim se, abych se do těch nadějí moc nezažrala:( :) )

a ještě jeden:

Své city můžeme vyjádřit slovy, díly a tváří, ale stejně nikdo nikdy doopravdy nepochopí, co opravdu cítíme. Někdy to nepochopíme ani my.

-přiznávám, že teď fakt nechápu co k němu ještě cejtim...(ale něco tam sakra je!!!) A JÁ NECHCI ZROVNA K NĚMU NĚCO CEJTIT!!! (aspoň že tak:) - to totiž znamená, že k němu nic necejtim;) ) (pozn. teď nemluvím o XYovi!!!- o něm tady toho dneska až na "NĚCO č.2" nic není!!!)

A ještě něco;) S tímhle naprosto souhlasim: "Nejhorší je návyk na stálé štěstí."

A nějak mi nejde se z týhle FAKT DIVNÝ NÁLADY vyhrabat:( ...