Babičky(andělské a ty nepopsatelné;) ), kakajíčko:o) a rozhovory mezi nebem a zemí;D

No...vždycky, když něco napíšu na blog, vybaví se mi spousta věcí, co jsem nenapsala. Dneska tomu tak bylo také, ale jelikož se mi v hlavě později urodilo tolik myšlenek, které jsem chtěla přenést do psané podoby, nemohla jsem to už víc odkládat;)...může se tedy stát, že toho zítra ze samého vyčerpání (jak fyzického-málo spánku, tak tvůrčího-nebude co) moc nenapíšu, ale už to prostě nevydržím. Mám náladu to všechno všecičko napsat!!!

Od čeho ale začít? Že by od toho, co mě napadlo jako první? Kdbych tak věděla, co to bylo...;) Je toho moc, moc, moc:)

Měla jsem tu smutnou náladu, teda vlastě tu neutrální, spíše do smutna uklánějící se náladu:D (ta přetrvává nadále, takže usměvavé smajlíky berte alespoň s malou rezervou;) )
Nejřív jsem si lehla na postel, objala svůj obovský polštář s hvězdičkama a na pár minut zavřela oči. Snažila jsem se na nic nemyslet, ale nevím proč, začla jsem myslet na kakao. Na to dobré, teplé, sladké kakao. Ne na to slabé ze školní jídelny, ale na to, co mi kdysi, když jsem byla ve školce, vařila mamka na snídani. Vždycky říkala, že jí to naučila babička, a že když se do toho sladkého granka přidá opravdové holandské hořké kakao, vznikne něco daleko lepšího. Proto tu břečku, co se vaří všude jinde, zrovna moc nemusím. To si radši uvařím to svoje!
Začla tedy náročná akce. Přesvědčila jsem svůj unavený mozek a s jeho pomocí nakonec i celé unavené tělo, abych se odebrala do kuchyně. Vytáhla jsem svůj nový hrneček. Sama jsem ho malovala. I když se nezdá, vejde se do něj půl litru tekutiny...Jsou na něm dvě červená srdíčka, pod nimi oranžový nápis "FOREVER" a na dně je další srdíčko, v němž je nakreslena ležatá osmička...(pozor, ten hrnek není z dob minulých...malovala jsem ho minulý týden;) ). Po sáhodlouhé přípravě - mnohonásobném ochutnávání a přidávání kakaa:) vzniklo ono KAKAJÍČKO (bráška mu když byl malej řikal "tatajíško"-pozor, táta ho nikdy nevařil;D!). Lehla jsem si do postele s buclatým hrníčkem a skvělým babiččiným borůvkovým koláčem a vydatně se živila rovnou dvěma dobrotami:) Bylo mi hned o něco líp;) Mňam! ale zdaleka to nebylo všechno...

Přijela k nám včera na návštěvu babička z Ostravy...Nebudu komentovat její osobu, protože si myslím, že se o ní ještě dozvíte dost, ale že bych z její návštěvy byla nějak na větvi, to se říct opravdu nedá. Mám z ní nervy!!! (ale směju se tomu docela dost:D) Je totiž "fákt dóst hustá;)"...
Po tom, co mi asi po dvacáté řekla, ať si vezmu teplý ponožky; zeptala se, jestli nechci něco k jídlu a mimo jiné mi asi po sto dvacátý řekla, že mi na moje nachlazení uvaří čaj s medem a s citrónem (já jsem jí mimochodem více než sto dvacet krát řekla, že ho nepiju:) ), řekla jsem, že si jdu lehnout. Zavřela jsem se do pokoje a nechala chudáčka bratříčka na pospas jejím řečem (nevím jak popsat její druh terorismu-budu tomu říkat řeči, ale řeči to nejsou;) ). Ze samého zoufalství, že mi z ní praskne hlava, lehla jsem si na postel a zavolala mojemu strážnému andělovi. Jo, jo...mám asi více než dva strážné anděly, ale tohohle mám už od narození a je právem ze všech nejlepší:). Zavolala jsem babičce Ilce:o) Ona je dokonalá osůbka. Někdy se tady o ní víc rozepíšu. Zaslouží si to...Mluvila jsem s ní asi půl hodiny. Stačila jsem si postěžovat jak já, tak ona; probraly jsme nejnovější drby a dodala mi odvahu dál bojovat s přítomností babi č.2 (spíš baby, čí (ježi)baby)...
Zbytek večera jsem podle jejích rad strávila zavřená ve svém pokoji. Nebylo mi dobře, seděla jsem u počítače a čekala, až se unavím natolik, že si půjdu lehnout:)

Bylo už celkem pozdě, když šla babička uložit chudáčka brášku. Slitovala jsem se a šla mu dát dobrou noc s vědomím, že je to sebevražda, protože jakmile mě baba jenom zahlédne, začne něco povídat...:/
Vyšla jsem z pokoje na chodbu a tlumeným hlasem prohlásila, že fakt nechápu, proč je tenhle svět tak blbej. Ona, i když má problémy se sluchem (jako ostatně ona má problémy se vším zdravím...i s duševním, ale to zas víme jenom my-teda já určitě;) ) slyšela to. Slyšela to a zeptala se mě, co se tak strašnýho stalo. No, nějak jsem se před ní rozpovídala (doteď se nechápu:/ ) a ona do mě začla rvát svoje historky a příhody. Řekla mi, že s klukama si mám cokoliv začít až po vysoký, že teď se mám jenom učit a pak si najít dobrou práci (je to šílená kariéristka...přitom tvrdne doma už pěknejch pár let...). Hlavně si prej nemám najít blbý přátele (nejradši by mě vyděla v sokolskym oddíle:D) a nemam kouřit...docela dost mě ty její kecy vzaly:D
Diskuze s babičkou byla zajímavá, protože když už tedy začla, rozhodla jsem se pokračovat. Probraly jsme moje zájmy a nejspíš se jí můj pohled na život moc nelíbí:D. Nelíbí se jí, že se nechci 24 hodin denně učit, a že chci mít kámoše, případně kluka:) ... Když si vzpomenu, jak mi můj strážný anděl babička 1 říkala, ať si užívám dokuď můžu, tak musím uznat, že jsou to slušný protiklady...

Při ukládání brášky jsem se taky zas dozvěděla něco od tohoto rodícího se jasnovidce;) Tentokrát znovu mluvil o osobě "XY", kterou má tak rád (ani neví, jak ho mám ráda já..., a že na něj pořád myslim:o)...). Dozvěděla jsem se, že aniž bych to já tušila, on ví, že ho strááášně miluju :O, a že mi v další cestě brání jenom jedna osoba, kterou mám taky ráda...Chudáček bráška se do toho zamotal, ale zas všechno uhodnul, všechno věděl...A když teda ví i tohle tak se už fakt BOJIM,BOJIM...

No, na podruhé jsem se rozepsala decentně víc...Napsala bych toho ještě daleko víc, ale nechám si to třeba na zítra, aby to zas nebylo tááák moc dlouhý...To nejdůležitější už tady vlastně je;)

Člověk má za to, že musí být starý, aby byl chytrý. V podstatě ale má člověk s přibývajícími lety co dělat, aby se udržel tak chytrý jak byl. (Johann Wolfgang von Goethe)

-můžu potvrdit:D:D:D

I když Tě někdo nemiluje tak, jak by jsi chtěl, neznamená to, že tě nemiluje celou svou duší.

-hmmm...a co já s tim...No jo no, možná na tom něco je...nevim, nevim...

Kakao a babička (samozřejmě ta andělská:)) mi dodávají sílu a inspiraci!!!