Míšo, obdivuju Tě:o) Jak Ty všechno uhádneš, jak mě vždycky pochopíš ani nevíš jak, ale jenom tím, že s Tebou mluvím, mi strašně pomůžeš;) No na to nejde napsat nic jinýho než díííky móóóc:)
Včera jsem se trošku vypsala, hned na to jsem se pořádně vyspala (celkem dlouho:D) a dneska jsem si zas něco moc hezkýho přečetla a aspoň na chvilku viděla Míšu;) Ono to zas tak strašný nebude, všechno je přece v pohodě a tak:) No, přehnaně optimistická nebudu, tohle jsem říkala u Míši a teď je to zase ve standartu, takže vlastně nikde..., ale já už si ten svůj živůtek podám:) Však ono to snad jednou přijde, chce to jenom čekat;) a doufat, neboj Májo, to bude dobrý:)
Psala jsem, že jsem si něco moc hezkýho přečetla, tak abyste věděli co, tak vám to teda řeknu...je to jeden nááádhernej blog. Je holky, která mi je jenom z toho co píše, a co píše, že dělá, strašně sympatická. Přečetla jsem si z jejího blogu hodně, i když tam toho teda má fakt dost;) a strašně ráda bych jí poznala...(což se mi asi nesplní, ale můžu o tom snít...;) ) Kdyžtak se tam určitě mrkněte: http://zuzy.blog.cz/ je to fakt moc hezký:)
No...na mojem blogu mohlo být už taky pár desítek příspěvků, kdybych ho decentně nevymazala...říkám si, že jsem asi udělala dobře, ale historii stejně nevymažu, tu mám v sobě...
A pak jsem taky dneska psala...a nepsala jsem moc optimisticky...(mám k tomu vymyšleno spoustu názvů, ale ještě nevím, jak se to bude jmenovat...)
Podivnou velkou bílou tužkou píšu na ještě bělejší stěnu.
To co mě bolí, to co mě tíží tu mojí velkou vnitřní tmu.
A když je všechno kolem černé, ne jenom stěna, ale i já,
Vytáhnu žlutou, to aby nikdo nepoznal, jak se cítím, jak se mám.
Ty žluté čáry ještě více bolí, zakrývají tu čistou čerň.
Ten velký tunel neměnícího se kolotoče mě provází celým životem.
Na konci vždycky vidím světlo, to pomalu se zvětšuje.
Pak ale ani nevím jak a zmizí, zanikne.
Celou dobu jdu za ním, za ním, za tím světýlkem
A podivná velká bílá tužka, která kreslí čerň,
Tohle všechno ví.
Všechno to píše na stěny.
A žlutá, jakoby nic, tohle všechno zakrývá.
Už aby bylo všechno pryč! Dokud se nikdo nedívá!
Abych dál mohla držet tužku v ruce, abych mohla za tím světlem jít,
Nezbývá snad nic jiného, než barvu zaměnit…
Chybí mi sladké úvahy, co ryla jsem tužkou do zdi,
Chybí mi spousta hezčích barev, které jsem chtěla držet v ruce.
Chybí mi někdo, chybí mi něco, chybí mi světýlko.
Snad se s tou tužkou dá ještě něco napsat, i když třeba malinko…
Jít dál a gumovat to, co jsem napsala nemůžu
Stěny a zdi života to mají vyryté pod kůží.
Stějně až někdo rozhodne se, znova vymalovat moje stěny,
Setře všechnu tu žlutou a čerň se objeví…
No, tak si dneska žiju...Prostě nevím, co bych bez mojí Míši mišky krupičky dělala:) Je úplně skvělá, je to úžasná kamarádka, prostě dokonalej človíček a jsem moc ráda, že jsme se kdysi, ve třetí třídě:D, daly dohromady:)
Jo...a na tý fotce, to jsem já...je to asi z ledna...z tzv. nejhappyovatějšího období mojeho dosavadního života:) :´( (KONEC SENTIMENTÁLNÍCH VZPOMÍÍÍNÉÉÉK!!!) TZN.: Ještě budou daleko, daleko lepšííí!!! :D:D:D, chňápeš Májo? ..."hahaha...už se to zas dělí na můj super monolog...sama se sebou;)"
Kdo vzal polibek a nevezme vše,zaslouží, aby ztratil i to, co získal. (Ovidius)
-no, to mi řekněte, co s tímhle mám dělat? ..., ale z jistých "pochopitelných" důvodů se mi to strašně líííbííí... (nevím však, mělo-li by se mi to líbit...:´( )
1 komentář:
ani nevíte, co se stalo...lidičkové;), já byla na tom blogu, o kterym jsemvám psala, že je tak úžasnej:) a nechala jsem tam svojí "virtuální stopu" v podobě komentáře...nějak jsem nečekala, upřímně řečeno ani mě nenapadlo, že někoho zajímá nějaká uvzdychaná puberťačka jako já:D, ale Zůza mi odpověděla ještě víc než komentářem:) juchuchuchůůů ona se zamyslela nad mojim tématem!!! Juchůůůůů
Okomentovat