;)...a nakonec skončím tak, že budu do konce života objímat polštář:D

Není to tak dlouho, co jsem sem psala...a přesto hned, jak jsem dopsala, jsem věděla, na co určitě nesmím zapomenout příště. A teď, když píšu, je toho ještě víc, takže jsem si jistá, že na něco určitě zapomenu;) Ostatně jako vždy;)

První, co musím určitě, ale určitě napsat, je to, že zanechání mé "virtuální stopy" na Zůzy blogu, mělo své následky:) (juchuchuchůůů!!!)
Přísahám ani by mě to nenapadlo!!!, ale Zuzy se podívala na můj blog a na tom svém se zamyslela nad jedním výrokem jistého XY;) člověka, který byl uveden v mém článku:) (více tady: http://zuzy.blog.cz/0607/zivot-je-pohadka )Teď tam k tomu výroku už pár lidí napsalo svůj komentář a já postupně zjišťuju, že přesně tohle jsem potřebovala. Slyšet i cizí názory, vidět, že téma, které mi leží v hlavě, není všem úplně lhostejné…Nejsem sama:)
No, co dodat, než že z toho mám šííílenou radost a strašně mi to zvedlo náladu:)

Včera večer bylo v mojem pokoji hrozný horko, pořád jsem nad něčim musela přemejšlet a vůbec jsem nemohla spát. Prostě jsem objala polštář a tiše si představovala, jak by bylo super, kdybych se už nehádala s našima, kdyby už bylo září, kdybych mohla obejmout něco jinýho než polštář a kdyby…a kdyby…
A pak mi došlo, že takhle by to nešlo;) Když budu pořád čekat, vždycky si uvědomím, že by to stejně bylo super, kdyby… Takže jsem se rozhodla, že si to svoje přežívání užiju, udělám si ho co nejsuprovější:) Tak, a teď už jenom aby mi to vyšlo…

Dneska, když jsem se pohádala s mámou, zařvala jsem v pokoji jméno, který bych nečekala (kecám, až moc jsem to čekala…)
Vždycky totiž buď zařvu, kde bych chtěla být a nebo s kým bych chtěla být…No…a někdy si pak říkám, že vlastně vůbec nevím, proč jsem řekla zrovna tohle, když sama nevím, k čemu by bylo, kdyby se moje přání splnilo.

Pak nestačí než objímat se s polštářem a o všem v klidu a bezemočně přemýšlet…

Přetrženého provázku nesvážeš bez uzlíku. (ruské přísloví)
-přemejšlela jsem už dávno, přemýšlím stále o mojem vztahu s rodičema (hlavně s mámou...) a bojím se, že dopadne jako "ruský provázek"