Proč si nemůžu dát aspoň na chvilku pokoj? Proč jsem malá, blbá, hodná, naivní? Proč zas všechno padááá???!!! PROČ?!?

V tom obrázku je pro někoho vzkaz...tak až si ho ten NĚKDO vyzvedne, přečte si jenom to, co už dávno ví...

Škoda, že sem nenapíšu všechno, co mám teď v hlavě...:( , ale nejde to :

• 1. na něco bych určitě zapomněla, protože je toho šíleně moc
• 2. nevyvarovala bych se použití jmen, nemůžu to sem všechno napsat
• 3. asi bohatě stačí, když napíšu část, protože dlouhý to bude a depkoidní ještě víc:´(
• 4. našo by se ještě spousta důvodů, proč to nejde...vždycky je totiž důvod, proč by něco jít nemělo, ale málo věcí má ten jeden zářný důvod, který všechny tyto smete, a to ten, který říká, že to přece jde!

Proč?-tahle šílená, pesimistická, jednoduchá a přesto zničující otázka...

...si nemůžu dát na chvilku pokoj? no, to taky sama nevim, chtěla jsem si dát přinejmenším hóóódně dlouhou pauzu, ale pak jsem do toho věčnýho kolotoče zas vlítla, a teď se divim, že jsem z něj spadla daleko dřív, než před tim, i když bylo od začátku jasný, že to tak dopadne...vlastně to bylo v "provoznim řádu" tohohle "novýho kolotoče"...a stejně podruhý vkročim do tý samý řeky...problém bude možná v tom, že až na jisté shody, a to v tom, že řeku naplňuje voda, nebyla tahle řeka vůbec stejná... kdyby voda=něco jako endorfíny a pocit štěstí; pocit toho, že se chci smát; takovej ten pocit, co mi strašně chyběl... (dál rozvádět snad nemusím...teda...já bych chtěla, ale bylo by to šíííleně dlouhý...)

zkráceně... ...jsem taková, jaká jsem? no, upřímně řečeno...za to asi vždycky nejvíc můžou rodiče...Změnila bych na sobě spoustu věcí, ale buď na to nemam dost sil nebo mě to naučili oni a je to neodnaučitelný a nebo to doufejme odejde aspoň trošku s věkem...Já jsem totiž bohužel naivní-pořád si myslim, že zvrátim nezvratitelné, že všechny lidský životy, stejně jako pohádky dobře končej, a že když mě někdo má rád, tak nemůže NIC zabránit tomu, aby se mnou byl;) ...sranda, co? Teď když to píšu, tak si uvědomuju, že tak naivní zas nejsem, ale to je jenom tak, aby jste si to dokázali představit (tolik zas ne, ale ne o moc míň...,no...) A co s tim teď mam dělat? Jsem totiž taky strašně ukecaná, svěřujícní se;) a hodná... No nic, snad něco zmůže čas a taky: "Nikdo není dokonalý.., že?" Jenomže díky mojí "super naivitě" mě pak dokážou oddělat věci, o kterejch předem vim, jak dopadnou..., že jo?:(

No, a tak podtrženo sečteno, zdá se mi, že se mi zas kus mýho světa, kterej jsem mermomocí zvedla z trosek, pro změnu hroutí přímo na hlavu...Zas v tom budu ve všem plavat, hledat záchytný body a zas mi bude chybět to něco, ten někdo, ta věc, to dokonalé štěstí..., které vlastně není dokonalé, ale když ho máte, je vám to fááákt dost jedno;) ...a bohužel, pak když to skončí, zjistíte, že jste "dokonale závislí" "dokonalí závisláci"...

Takže...dokonalé, šílené, vražedné slovo "PROČ" leží v mé hlavě, spoplu s víc než tisícem doplňujících otázek... ŠKODA, že na ně asi nikdy nenajdu odpovědi...

A ještě něco: Věřili byste tomuhle?: "Život je pohádka, kterou si sami píšete." -mně to přijde jako blbost, protože to by po světě lítalo spousta šťastných, krásných dětí, jejichž otcové by měli coby milionáři krásné ženušky a vytuněná autíčka... ...spíš bych řekla, že život je příběh, který se odvíjí nejenom podle nás a narozdíl od nás, bere v potaz všechny důsledky...a tak se stane, že někdy není zrovna růžový, ale asi nám pokaždé něco malého přinese, alespoň do dalšího přežívání... Jedině snad, že by za "život" bylo považováno až ono vítězství, kdy máte někoho, koho můžete obejmout, kdo je vaše všechno, na koho se můžete spolehnout a koho milujete..., protože pak je všechno pohádka...a všechno si píšete sami...To by to ostatní muselo být jenom ono ošklivé "přežívání..."

Jinak...moje heslo CARPE DIEM bohužel nemůžu ctít každý den, i když dneska bych určitě alespoň půl dne mohla...no uvidíme...stejně jsem si jistá, že do toho kolotoče "všehomožného" zas spadnu..., ale mohla bych si dát chvilku pokoj!!!

CARPE DIEM odkládám na neurčito...byla mi nastíněna cesta, kousek jsem si jí zkusila projít...a hned bych šla dál, ale bohužel, byla to jenom DEMO VERZE:´(

Kluk a holka

jak by si ti dva mohli rozumět?

Vždyť každý chce něco jiného...

kluk holku a holka kluka...

-bez kluků nejde žííít!!!

JINAK, JAK JE MOŽNÁ POCHOPITELNÉ Z CELÉHO TOHOTO ZÁPISU...SUPER ADRENALINOVÁ ZÁLEŽITOST PRO MĚ TOTO LÉTO PRÁVĚ KONČÍ...A NEBEZPEČNÁ ZAMILOVANOST BYLA OPRAVDU NEBEZPEČNÁ...Bylo to krátký, ale heso: Carpe diem to určitě splnilo...Takže...nabídka byla dodržena, jenom ta naivní, blbá, malá, hodná holčička se s tim zas špatně srovnává:´(