Moji zálibové a koníčci...a tací, kteří je ničejí

Včera jsem byla s rodičema (pro změnu) na golfu. Někdy mi připadá, že se golf stal jejich posedlostí. Něčím, do čeho utíkají. Něčím, co je pro ně velkou částí jejich světa. Je to jejich věc;) Mě golf taky baví. Zatrénuju si, zahraju, ale že bych kvůli tomu vstávala v šest ráno, tak to zas ne...(teda občas jo, ale ve srovnání s mojí rodinkou, fakt ne:) ) Moje maminka, když se do něčeho "zežere", tak o tom pak mluví, každý o tom musí vědět a žije tou jednou věcí (no...to mám asi částečně po ní...).
Tak když jsme tak kráčeli po zeleném trávníčku na páté jamce, začaly mě zase ukrutně štípat oči...Štvalo mě to, hodně mě to štvalo, protože jsem moje všemohoucí kapky do očí nechala v bytě a ještě lépe, moje šmoulí pilulky (modré prášky na alergii), zanechala jsem na stole v Praze... Začala jsem tedy usilovně přemýšlet nad tím, jakou zrovna já mám smůlu... Došla jsem k nečekaným závěrům...JSEM PROKLETÁÁÁ!!!

Už ve školce jsem začala hrát na flétnu. Babička se mnou poctivě cvičila, ale vypadalo to, že budu antitalent. Nic mi nešlo, jenom šílená "skladba" "Běžela ovečka" - tu začal po chvilce každý nenávidět, protože když jsem něco dobrovolně pískala, byla to tahle píseň. (Mimochodem, můj "super bráška" hraje na flétnu přesně rok...a jediné, co umí nazpamět je samozřejmě jak jinak než "Běžela ovečka" :D) No...a když mi konečně svitlo;), trošku jsem zestárla a prsty se mi začly po tom kusu plastu pohybovat nějak samy, taky to dlouho nevydrželo. Hrála jsem a hrála. Cvičila a cvičila a pořád mě to bavilo, protože teď, už mi to i docela šlo... A pak zničeho nic, jen tak najednou, objevil se můj proslulý zánět rtu. To už pro mě hraní nebylo zrovna největším potěšením... Můj ret prasknul. Ale nebyla to jen tak nějaká prasklina...byly to tři praskliny. Ze všech skoro pořád tekla krev a já pořád hrála. No...a pak jsem kvůli rtu a nedostatku času přestala. Pravdou je, že sice ne kvůli tomu, že bych přestala hrát, ale ret se zahojil. Často mě teď ale ještě bolí...
Zbožňovala jsem (a zbožňuji;) )" v něčem se matlat" a proto keramika byla pro mě jasná volba;) Každé úterý jsem se matlala a pak ty "všemožnosti" po vyndání z pece natírala glazurami, engobami a vším možným... Keramika tvořila valnou část dárků k vánocům, narozeninám, svátkům...V souvislosti se rtem, vydala jsem se na alergologii. Po dlouhých testováních a úmorných nálepkách na záda, byla mi prokázána alergie na neomycin (supééér, po tom, co jsem si ho asi 3 měsíce mazala na ten ret...:-/) a na chrom. Po zdlouhavém čtení letáku pro "správného alergika" jsem se dozvěděla, že chrom obsahují ony glazury, které tak ráda matlám na sošky z keramiky, a které jsou rozprášeny po celé naší keramnické dílně, takže není šance se jim vyhnout. Uáááááá!!! Konečně jsem tedy zjistila, proč se mi tak lámou nechty, a proč mě pokaždé tak strašně svědí dlaně a celé se mi loupou...
Pak byl na dlouho klid...přestala jsem s keramikou, a i když jsem ještě občas něco umatlala ve škole, tak už to nebyly každotýdení návaly chromu do dlaní...

Nesouvisí to s koníčky, ale daleko raději nosím svetry než mikiny. Teď už teda ne, odnaučila jsem se to. Musela jsem se to odnaučit...Dostala jsem od tety k narozeninám naprosto nejkrásnější dva svetry. Měla jsem je jednou na sobě...a najednou mě strašně svědil krk a celé tělo. Co to bude? Malinké červené flíčky po celém těle a šílené svědění. Nikoho včetně mě nenapadlo, že za to může svetr, ale po opětném přečtení brožurky pro alergika, byla jsem jako osvícena. Ve všech barvivech na jiné než bavlněné svetry se vyskytuje co jiného než CHROM!!! Moje skáza!!! Kvůli tomu musím nosit tu odporně lahvově zelenou školní mikinu a ne daleko elegantnější červený svetřík... No, a tak jsem chtě nechtě začala poctivě a pečlivě zkoumat cedulky v obchodech, je-li nebo není svetr 100%ně bavlněný…(samozřejmě, že většina není…) Udivuje mě, ale jsem tomu tak moc ráda, že to s tou 100%ní bavlnou platí jen u svetrů, protože jinak bych se asi moc oblíkat nemohla…úúúúúúf!!!
A tak samozřejmě chodím pravidelně na alergologické kontroly. No…a před více než rokem a půl jsem začla hrát golf. Neměla jsem ještě zelenou kartu, abych mohla chodit na všechna hřiště, a když jsem jí na konci prázdnin minulého roku s těžkostmi, ale přece získala, nastoupila jsem do Open Gate, začal podzim, zima…a nedalo se hrát. A když jsem se teď, vlastně poprvé, mohla v květnu vydat na hřiště, zamířila jsem v květnu i na alergologii:). To bych ale nebyla já, kdyby mi nenašli alergii na trávy všeho druhu. Posekané, neposekané, suché, kvetoucí…prostě všechny trávy…a co s tím sakra mám dělat na golfu???!!!

A tak už jenom čekám až jednou bude zjištěno, že si moje tělo vůůůbec nerozumí s chlórem a nebudu moct už ani plavat. Myslím ale, že tohle zajistí dřív moje astma, které se v bazénu dřív tolik neprojevovalo, ale začalo být ke konce školního roku až moc znát…
Nejhorší by ale bylo, kdybych oněměla…to se doufám nestane, protože to bych asi nezvládla…zpívat totiž musííím;) Zpívání je nejlepčí!!!

A tak zatím jinak celkem přežívám prázdnin...a jsem si jistá, že s golfem neseknu ani kdybych chtěla...To by mi totiž doma narozdíl od šíleného pískání, příšerných dárečků z keramiky a drahých svetrů, asi neprošlo:D

Každý den, každou hodinu...více a více se mi stýská...stýská se mi po... po Hurvínkovi taky;), ale ne jenom po něm:)