Když nepočítám mě a miláčika, můžete dle mého názoru spatřit na této fotografii nejlepší sourozenecký pár. Spolubydličko, přeji Ti ale štěstí i v páru jiném;o)Ne, že bych neměla čas, ale když náhodou nějakou tu minutku ušetřím, raději ji strávím s tím, co je před N někde venku... Jinak by se však dalo říci, že téměř všechen čas trávím učením či tvořením prezentací. Už se těším, až budu mít ten příští týden za sebou. Škola mě baví, ale je to náročné. Zvlášť takhle ke konci. Naštěstí už to pomalu končí a za chvilku si budu užívat jen sladkého nicnedělání:)
Ploty dopadly výborně. Nečekala jsem, že tam potkám tolik známých tváří. Se spolubydličkou jsme si to náramně užily a dokonce jsme měly na druhou noc o jednoho nocležníka navíc. Déšť přišel jen jednou. sice byl hustý, prudký a vytrvalý, ale trval přibližně stejně dlouho jako koncert Švihadla, takže jsme se nenudily a ještě k tomu se nám povedlo získat místa pod stanem s prasetem na rožni:D, takže nám nebyla ani zima:) Zvířata jako vždy nejlepší, ale Iva Frühlingová, moje oblíbenkyně, také nezklamala:) Druhý den jsme nevěděli kam dřív, ale nakonec se nám podařilo stihnout snad skoro všechno, co jsme si v programu zaškrtli. Se spolubydličkou jsme si dokonce povídaly s jednou živou knihou, která dvacet let trpěla maniodepresí a napsaly jsme si braillovým písmem Černá Díra a jednu významnou vesnici u města Rozbřesku;)
Další nejen hudební zážitek přišel hned tento pátek, kdy se za jiným pletivem konal již třetí ročník Blue Van festivalu. Se sborem jsme to zvládli docela pěkně, babi s absolutním sluchem se to líbilo:) Namyšlený Anglán zazpíval písničku od Kooks, Dianka opět zazářila a DPT oslnili metalem... Babi se zamilovala do moderátora, mamá do Hrošokožce a já stále a pořád lpím na tom, co je před N:o) Vzduch nebyl plný jen alergenů z čerstvě posekané trávy, ale i nějaké podivné zaláskované směsi. Spolubydličko, nedovedeš si představit, jak Vám to přeju:o) Myslím, že jsi jedna z těch, co si něco podobného zaslouží ze všech nejvíc! Nesmělosti se meze nekladou...;o)
Minulý týden jsem tedy strávila buďto někde na louce na červeném přehozu s mým nejmilejším anebo s učením... Kromě pátku, kdy vysvitlo sluníčko a ve vzduchu visel víkend, měla jsem ale dosti podivnou náladu. Minimálně večer na mě vždycky padnul nějaký podivný strach, splín a vztek. Někdy to přišlo i přes den... Nevěděla jsem si s tím vůbec rady, byla jsem nepříjemná na všechny okolo a divím se, že to se mnou, zvlášť někteří, vydrželi.Obdivuji jejich trpělivost...
Tento víkend máme s máti doma pré. To byste nevěřili, jak je ta naše domácnost jiná, když tu není řvoucí ošklivák! Žádné napětí ve vzduchu, polštáře zválené na gauči, v kuchyni drobečky, u mě na stole zabydlený bordýlek...klídek a pohodička...nové botičky... Žijeme si celkem pěkně:) S babi jsme si včera dali meloun a chipsy, což je sice velmi zvláštní kombinace, ale chtěly jsme jí udělat radost, a to se nám povedlo;)... Jen se mi stýská po miláčikovi, ale vím, že oni si to s tím jejich švýcarským evropským fotbalem zajisté taky náležitě užívají...:) Co tedy chybí ke štěstí, když dneska v sedm budu s tím, co je před N a za mnou bude tento pohodový a odpočinkový víkend (když nepočítám včerejší 4 hodiny práce na Kafkovské prezentaci pro pana Tapfera...)???
Venku je krásně, doufám, že ve středu odpoledne, až bude konečně po všem, vydáme se s milým ven na louku nebo do Prahy a pořádně si užijeme poslední celý společný týden:o)
Spolubydličce přeji hodně štěstí a ať se jí tenhle krásný "stav" drží co nejdéle:o)
Mimochodem, až teď jsem s všimla, že jsem jako žluťásek...většina mého letního šatníku nějak podezřele ladí do sluníčkova a to jsem to nějak moc neplánovala...:) - oh, jak přínosná informace, že?
Pesimisté pokládají štěstí jen za pozitivní odchylku neštěstí. (Franz Hannemann)
-ano, i tak nějak vidím svět...Je tohle to, co mě neustále nutí se něčeho bát?
Žádné komentáře:
Okomentovat