Radši bych to měla zaklepat...

Juchuchuchůůů!!!
Jestli jste někdo nečetli některé z mých příspěvků z dob minulých (tzn. duben:) ), kdy jsem na tom nebyla zrovna moc dobře, tak to možná teď ani tolik nepochopíte...
Od půlky března, kdy se se mnou rozešel kluk, kterýho jsem měla šíleně ráda. Byla to moje první láska, byla jsem šíííleně zamilovaná...a to, co přišlo po těch čtyřech měsících, co jsme byli SPOLU, mě dokázalo na další čtyři měsíce úplně odrovnat. Dokázala bych to tady teď šíleně rozepsat, možná by to bylo lepší, aby to každej pochopil, ale rozhodla jsem se, že se už nebudu monotemaicky rozepisovat...
Všechny dubnové příspěvky jsem vymazala. Bylo v nich moc zmínek o tom klukovi a spoustě dalších věcí, co se děly. Moc si totiž nerozumím doma s rodinkou...teda spíš vůbec...Kdybych to měla shrnout, tak si prostě představte otrokyni rychloPopelku v fázi bez prince;o)

No...a proč je na začátku onen radostný výkřik? Asi by mi to nikdo, kdo mě zná moc nevěřil, ale nejspíš jsem se smířila s tím jak to všechno dopadlo...a musím přiznat, že jsem se asi zamilovala...nechci to zas hned nějak učinit ošklivější, ale pořád si nejsem jistá, jestli jsem se zamilovala správně...řekla bych, že spíš ne, ale jsem zamilovaná...No, nechám tomu čas...bohužel, to bude asi dost zajímavý, ale řekla bych něco jako: Carpe Diem - toť moje nové heslo... SIZE THE DAY!!!
Chci si prostě užííívat;) a to nejvíc, jak to jde... Musím tomu ale dodat něco, co by z toho udělalo pro mě typický zápis, takže si trošku postěžuju: Jak si asi tak můžu užívat, když to u nás doma je čím dál tím horší? Moje podmínky pro život se zhoršují...NAŠI MĚ NIČEJ...:/

O lásku se musí bojovat, ne prosit
"Kdo chce bojovat o lásku, musí pošlapat svou hrdost..."
no...já už nechci bojovat o tamtu lásku, protože při tom už jsem hrdost pošlapala, a teď bych jí musela snad zakopat...a za to mi, jak si konečně uvědomuju nestojí!!! - řekla bych, že za to stojí někdo úplně jinej:)